Nový výzkum vědců z Cambridge University výrazně mění to, jak se díváme na vývoj lidského mozku.
Studie, zveřejněná v časopise Nature Communications, analyzovala mozkové skeny téměř 4 000 lidí ve věku od narození až po 90 let. Její závěry ukazují, že mozek se nevyvíjí lineárně, ale prochází pěti klíčovými fázemi, z nichž každá má zásadní význam pro naše kognitivní schopnosti, chování a celkovou duševní stabilitu.
První etapa, trvající od narození přibližně do devátého roku života, je charakterizována extrémně rychlým růstem mozku. Vytváří se obrovské množství neuronových spojení, která připravují základ pro veškeré budoucí učení. Je to období intenzivního rozvoje řeči, motoriky i socializačních dovedností. Právě v těchto letech mozek nabírá největší počet nových zkušeností a reaguje na ně největší plasticitou.
Kolem devátého roku však výzkumníci identifikují první zásadní zlom – nástup „adolescentní“ fáze. Ta neodpovídá pouze biologické pubertě, ale popisuje období, kdy mozek začíná zvyšovat svou efektivitu tím, že redukuje nadbytečná spojení a posiluje ta, která pravidelně používá. Tento proces zvaný „prořezávání synapsí“ umožňuje rychlejší a spolehlivější komunikaci mezi klíčovými oblastmi mozku.
Právě toto období je také nejzranitelnější. Podle hlavního autora studie, profesora neuroinformatiky Duncana Astla, zde vzniká největší riziko rozvoje neurovývojových a duševních poruch. Struktura mozku v této době může předurčovat potíže s pozorností, jazykem, pamětí nebo některými formami chování. Výsledná vnitřní organizace mozku se tak může dlouhodobě otisknout do osobnosti člověka.
Nejpřekvapivější závěr studie je jasný: mozek zůstává v „adolescentní“ fázi až do věku 32 let. To znamená, že během celých dvacátých let stále probíhá zásadní restrukturalizace neuronových sítí, a mozek se postupně stává efektivnějším, stabilnějším a specializovanějším.
Vědci upozorňují, že nejde o znak nezralosti nebo chování, které by omlouvalo dospělé jako „věčné teenagery“. Jedná se o čistě strukturální proces, kdy mozek optimalizuje své spojovací dráhy a postupně nachází nejkratší a nejúčinnější způsoby komunikace mezi jednotlivými oblastmi.
Právě ve 32 letech se mozek dostává na svůj vrchol efektivity. V této fázi spolu jednotlivé části mozku komunikují nejpřímějšími cestami, což vede ke stabilizaci kognitivních funkcí, rychlejšímu rozhodování a celkovému posílení mentální výkonnosti. Podle autorů je to také období, kdy se stabilizuje osobnost, hodnotový systém i inteligence.
Výzkum potvrzuje i ekonomické a sociální pozorování: přestože existuje mnoho mediálních příběhů o podnikatelích, kteří dosáhli úspěchu velmi mladí, průměrný věk úspěšných zakladatelů firem je kolem 45 let. To odpovídá období, kdy už je mozek nejen plně vyzrálý, ale také bohatě vybaven životními zkušenostmi.
Třetí významná změna přichází kolem 66 let, kdy výzkumníci pozorují nástup fáze nazvané „časné stárnutí“. V této etapě začíná ubývat bílá hmota, což zpomaluje způsob, jakým mozek zpracovává informace a jak efektivně mezi sebou komunikují různé neuronové okruhy.
To neznamená náhlý pokles výkonu. Je to spíše začátek pozvolného procesu, kdy mozek funguje stále dobře, ale ztrácí část své flexibility. Tento vývoj odpovídá běžné realitě života: zkušenosti a rutiny zůstávají pevné, ale schopnost rychlého učení a adaptace se postupně snižuje.
Profesor Astle k tomu dodává, že právě pochopení těchto zlomových bodů má zásadní význam. Pokud víme, že určité období je citlivější na poruchy nebo náchylné k narušení propojení mozku, lze lépe identifikovat, kdy jsou určité intervence nejúčinnější.
Konečná proměna nastává kolem 83 let, kdy výzkumníci zaznamenávají nástup fáze „pozdního stárnutí“. Mozkové propojení dále ubývá a mozek začíná stále častěji využívat dráhy, které jsou nejlépe zakořeněné. Jde o návrat k osvědčeným, dobře vybudovaným okruhům, které tvoří základ dlouhodobé paměti a hlubokých návyků.
Lidé v tomto věku tak často spoléhají na rutinu, známé aktivity a zavedené postupy, což odpovídá tomu, jak mozek v této etapě přirozeně funguje. Nejde o nedostatek snahy či schopností, ale o proměnu vnitřní architektury, která byla v předchozích dekádách mnohokrát přestavována.
Profesor Astle závěrem zdůrazňuje, že náš mozek svou strukturou odráží životní etapy, kterými procházíme: „Když se ohlédneme zpět, mnozí z nás cítí, že naše životy byly rozděleny do různých fází. Ukazuje se, že i mozek prochází přesně takovými etapami.“
Studie tím otevírá nový pohled na lidský vývoj. Místo plynulé křivky růstu a úpadku předkládá obraz mozku složeného z výrazných zlomových bodů, které formují to, kým jsme, jak myslíme a jak stárneme.
