Druhého dubna vystoupil prezident Donald Trump v Bílém domě s projevem, který měl podle jeho slov vstoupit do historie.
Představil v něm balík cel označovaných jako cla na „Den osvobození“, jež měla podle prezidenta zásadně přetvořit americkou ekonomiku, vrátit výrobu zpět do USA, snížit státní dluh a nastartovat mimořádně silný hospodářský růst. Projev okamžitě rozhýbal finanční trhy a stal se výchozím bodem pro druhou vlnu Trumpovy celní politiky, i když řada konkrétních sazeb byla krátce poté pozastavena, upravována nebo odložena.
S odstupem téměř osmi měsíců je možné se k těmto slibům vrátit a porovnat je s realitou konce roku 2025. Jedno je zřejmé: Trump zůstal ve své rétorice mimořádně konzistentní. Cla obhajoval s téměř stejným nadšením jako při dubnovém projevu a opakovaně zdůrazňoval, že o jejich přínosu hovoří už desítky let. Konzistence v komunikaci však automaticky neznamená konzistenci ve výsledcích.
Jedním z hlavních slibů byl okamžitý návrat pracovních míst ve výrobním sektoru. Trump v dubnu prohlásil, že továrny i pracovní místa se začnou rychle vracet do USA a že tento trend je již viditelný. Data však tuto představu zatím nepodporují. Trh práce se v průběhu roku 2025 spíše zadrhl a zaměstnanost ve výrobním sektoru podle údajů U.S. Bureau of Labor Statistics od dubna do listopadu soustavně klesala. V listopadu pracovalo ve výrobě přibližně o 67 tisíc Američanů méně než na jaře. Klesaly také výdaje na výstavbu výrobních kapacit, což naznačuje, že firmy zatím s rozsáhlejšími investicemi do nových továren vyčkávají. Ekonomové přitom upozorňují, že cla mohou v krátkém období zvyšovat náklady a brzdit rozhodování podniků.
Dalším výrazným slibem bylo rychlé snižování státního dluhu. Trump opakovaně tvrdil, že výnosy z cel umožní USA splácet dluh „velmi rychle“. Realita je však opačná. Podle údajů amerického ministerstva financí činil státní dluh v dubnu zhruba 36,1 bilionu dolarů, zatímco ke konci roku 2025 vzrostl přibližně na 38,2 bilionu dolarů. Dluh se tedy navzdory zavedeným clům dále zvýšil, což podkopává jeden z klíčových argumentů prezidentovy obchodní politiky.
Trump rovněž sliboval hospodářský růst „jaký jste ještě neviděli“. Cla měla podle něj vytvořit mimořádně silný růstový impuls. Skutečný vývoj byl podstatně střízlivější. Část roku negativně ovlivnilo zastavení činnosti federální vlády, které se propsalo do makroekonomických dat. Přesto ministr financí Scott Bessent uvedl, že USA by mohly rok zakončit s přibližně tříprocentním reálným růstem HDP, což by bylo jen mírně nad tempem roku 2024. Řada ambicióznějších růstových slibů Trumpovy administrativy se tak fakticky posunula do roku 2026.
Zajímavé je, že zatímco ekonomické efekty cel zůstaly za očekáváním, samotná celní opatření byla z velké části skutečně realizována. Trump splnil slib zavést minimální základní clo ve výši 10 %, které vstoupilo v platnost již začátkem dubna. Také 25% clo na automobily vyrobené v zahraničí se stalo realitou a zůstává jedním z nejtvrdších opatření, i když u některých zemí došlo k dílčím úpravám.
Vývoj cel vůči Číně byl chaotičtější. Původní slib hovořil o recipročním clu kolem 34 %, přičemž během eskalace napětí sazby krátkodobě vystřelily výrazně výše. Po sérii jednání a postupném uklidnění situace se však průměrná sazba na čínské zboží ke konci roku pohybovala kolem 29 %, což se původnímu Trumpovu odhadu poměrně přiblížilo.
Naopak dva výrazné sliby zůstávají nenaplněny. Cla na farmaceutické výrobky a polovodiče, o nichž Trump mluvil jako o klíčových nástrojích návratu strategické výroby do USA, dosud zavedena nebyla. Dovoz léků zůstává z velké části osvobozen a u čipů Bílý dům pouze vyhrožuje, přičemž zavádění opatření je opakovaně odkládáno.
Celkově tak „Den osvobození“ ukázal Trumpovu mimořádnou důslednost v obhajobě cel, ale zároveň odhalil výrazný rozdíl mezi politickými sliby a ekonomickou realitou. Cla zůstávají hlavní proměnnou pro americkou ekonomiku i Wall Street a jejich skutečné dlouhodobé dopady budou jedním z klíčových témat roku 2026.
