Na Nový rok se Bulharsko stane další zemí, která přijme euro jako svou oficiální měnu, a tím završí dlouhý proces měnové a politické integrace do Evropské unie.
Pro zemi jde o historický milník, který má nejen ekonomický, ale i výrazný geopolitický význam. Přechod z leva na euro však přichází v době politické nestability, nízké důvěry veřejnosti ve státní instituce a přetrvávajících obav obyvatel z růstu cen a zhoršení životní úrovně.
Zastánci přijetí eura považují tento krok za jeden z největších úspěchů Bulharska od roku 1989, kdy se země začala odpoutávat od sovětského typu ekonomiky a postupně směřovala k demokracii a tržnímu hospodářství. Podle nich euro zvýší důvěryhodnost země v očích zahraničních investorů, sníží transakční náklady, posílí finanční stabilitu a jednoznačně ukotví Bulharsko v západní části Evropy. V jejich pohledu jde o logické vyústění členství v Evropské unii a o krok, který má dlouhodobě přispět k hospodářské konvergenci s bohatšími členskými státy.
Veřejné mínění je však výrazně rozdělené. V zemi, kde je korupce dlouhodobým problémem a důvěra v politickou reprezentaci i úřady zůstává nízká, panují obavy, že přechod na euro povede k nepoctivému zaokrouhlování cen směrem nahoru. Inflace se sice vrátila na úroveň kolem 3,7 %, ale mnoho obyvatel se obává, že změna měny jejich situaci ještě zhorší. Tyto obavy se odrážejí i v průzkumech veřejného mínění. Podle březnového průzkumu Eurobarometru bylo proti vstupu do eurozóny 53 % dotázaných, zatímco 45 % bylo pro. Podobné výsledky přinesl i podzimní průzkum, který ukázal přetrvávající skepsi většiny společnosti.
Vláda přesto dokázala technicky proces přijetí eura dokončit. Na začátku roku snížila inflaci na 2,7 %, čímž splnila klíčové konvergenční kritérium a získala souhlas evropských institucí. Krátce poté se však země opět propadla do politického chaosu. Kabinet odstoupil po necelém roce v úřadu v důsledku masových protikorupčních protestů, což zanechalo Bulharsko bez schváleného rozpočtu na další rok a zablokovalo řadu strukturálních reforem i rozhodnutí o čerpání evropských fondů. Na jaře příštího roku se mají konat už osmé parlamentní volby za posledních pět let, což dál prohlubuje pocit nejistoty.
Názory běžných občanů se výrazně liší. Nevelin Petrov, čtyřiašedesátiletý obyvatel Sofie, považuje přijetí eura za přirozený krok. Podle něj je Bulharsko plnoprávným členem Evropské unie a jeho místo je po boku vyspělých demokratických zemí. Věří, že euro přispěje k dlouhodobé prosperitě a stabilitě. Jiní jsou opatrnější. Podnikatelka Darina Vitova, která provozuje pedikérský salon v Sofii, sice změnu v zásadě vítá, ale má obavy z rychlosti, s jakou se zavádí. Poukazuje na to, že příjmy a životní úroveň v Bulharsku jsou stále výrazně nižší než v západní Evropě, zatímco ceny se postupně přibližují. Připouští však, že praktické výhody, například snadnější placení při cestách do sousedního Řecka, jsou nesporné.
Bulharsko s přibližně 6,4 milionu obyvatel patří mezi nejchudší členské státy Evropské unie. Průměrná měsíční mzda se pohybuje kolem 1 300 eur, což podtrhuje citlivost společnosti na jakékoli cenové šoky. Přestože se nové členské státy EU zavazují euro přijmout, praxe ukazuje, že tento krok může být odkládán. Příkladem je Polsko, které od vstupu do EU v roce 2004 zaznamenalo výrazný ekonomický růst, aniž by euro zavedlo.
Do debaty výrazně zasahují také nacionalistické a proruské politické síly. Ty šíří obavy, že euro povede ke ztrátě národní identity nebo k prohloubení chudoby. Sociální sítě zaplavily dezinformace, včetně nepravdivých tvrzení o možném zabavování bankovních vkladů. Protieurové demonstrace organizované stranou Vazrazhdane sice zůstaly menší než masové protesty proti korupci, ale ukazují, jak silné emoce změna měny vyvolává.
Prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová opakovaně upozornila, že zkušenosti jiných zemí ukazují pouze mírný a dočasný nárůst cen v řádu 0,2 až 0,4 % po zavedení eura. Podle ní jde často spíše o psychologický efekt než o skutečný inflační dopad. Část zdražení se navíc může projevit už před samotným přechodem, například kvůli odkladu aktualizace ceníků.
Analytici zdůrazňují, že přijetí eura má pro Bulharsko strategický význam. Podle Dimitara Keranova z German Marshall Fund není hlubší evropská integrace v zájmu Moskvy, a právě proto se proruské kruhy snaží společnost polarizovat. Čím pevněji je Bulharsko ukotveno v evropských strukturách, tím obtížnější je jeho ovlivňování zvenčí. Podobně Petar Ganev z Institutu pro tržní ekonomiku upozorňuje, že politická nestabilita vysílá investorům negativní signál, zatímco euro by mohlo fungovat jako kotva důvěry. Zároveň však přiznává, že samotná měna nevyřeší chronické problémy s korupcí a politickou fragmentací.
Ekonomický dopad přechodu na euro by podle místních ekonomů měl být relativně mírný. Bulharská leva je totiž už od roku 1999 pevně navázána na euro v kurzu 1 leva za 51 eurocentů. V lednu budou obě měny krátce obíhat souběžně, přičemž hotovostní vrácení peněz bude probíhat už výhradně v eurech. Přechod tak bude spíše symbolickým než technickým zlomem, jehož skutečný význam spočívá v politickém a strategickém rozměru.
