Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa na začátku roku 2026 znovu otevřelo citlivé téma národní bezpečnosti, kontroly strategických technologií a vztahů mezi Spojenými státy a Čínou.
Výkonný příkaz, kterým prezident nařídil zrušení již uzavřeného obchodu s čipovou technologií v hodnotě přibližně 2,9 milionu dolarů, se týká relativně malé transakce. Její význam však dalece přesahuje samotnou finanční částku. Jde o další signál, že oblast polovodičů zůstává jedním z klíčových geopolitických bojišť současnosti.
Případ se týká prodeje vybraných aktiv americké společnosti Emcore Corp. firmě HieFo Corp., který byl schválen v roce 2024 během administrativy prezidenta Joea Bidena. Zatímco tehdy transakce nevyvolala širší pozornost, nový prezident se k ní nyní vrátil s odůvodněním, že představuje riziko pro bezpečnostní zájmy Spojených států.
Prezident Donald Trump v pátek vydal výkonný příkaz, kterým nařídil, aby společnost HieFo do 180 dnů odprodala technologie získané od Emcore. Podle Bílého domu existují „věrohodné důkazy“, že současný vlastník těchto aktiv je občanem Čínské lidové republiky, což je v rozporu s bezpečnostními zájmy USA.
Administrativa se ve svém rozhodnutí opírá o dlouhodobě uplatňovaný princip, že strategické technologie, zejména v oblasti polovodičů, leteckého a obranného průmyslu, nesmějí být kontrolovány subjekty, které by mohly být napojeny na konkurenční mocnosti. Ačkoli se jedná o relativně malý obchod, prezidentův krok zapadá do širší linie politiky, která se snaží zabránit úniku know-how a výrobních kapacit mimo Spojené státy.
Samotný výkonný příkaz nehodnotí pouze finanční stránku transakce, ale především povahu technologie a její možné využití v budoucnu. V tomto kontextu hraje roli i fakt, že polovodiče jsou klíčovou součástí moderních vojenských systémů, telekomunikační infrastruktury a rychle se rozvíjejících oblastí, jako je umělá inteligence.
Původní dohoda byla oznámena v květnu 2024 a týkala se prodeje části čipového podnikání a výroby polovodičových destiček společnosti Emcore firmě HieFo za 2,92 milionu dolarů. Tato částka zahrnovala také převzetí závazků ve výši zhruba jednoho milionu dolarů. V době uzavření dohody byla Emcore veřejně obchodovanou společností se zaměřením na letecký a obranný průmysl.
Transakce tehdy nepřitáhla výraznou mediální pozornost, což bylo dáno jak její relativně nízkou hodnotou, tak i skutečností, že šlo o prodej úzce vymezených aktiv. Podle tehdejších informací měly na provoz a další rozvoj technologie dohlížet převážně stejné týmy zaměstnanců, kteří pracovali v závodě společnosti v Alhambře v Kalifornii.
Krátce po uzavření dohody však došlo ke změně vlastnické struktury Emcore. Společnost byla převzata investiční firmou Charlesbank Capital Partners, což znamenalo její stažení z veřejných trhů. Tato změna nicméně neměla přímý vliv na již uzavřený obchod s HieFo, který byl nyní zpochybněn až novou administrativou.
Společnost HieFo byla založena Dr. Genzao Zhangem a Harrym Moorem. Zhang působil předtím jako viceprezident pro inženýrství ve společnosti Emcore a po založení HieFo se stal jejím generálním ředitelem. Po uzavření dohody se zavázal, že bude s nově získanou technologií pokračovat ve vývoji „nejinovativnějších a nejrevolučnějších řešení“, která by mohla najít uplatnění mimo jiné i v oblasti umělé inteligence.
Právě tento aspekt sehrál v rozhodnutí prezidenta důležitou roli. Ačkoli samotná technologie nebyla explicitně označena jako vojenská, její potenciální využití v pokročilých výpočetních systémech zvyšuje citlivost celé transakce. Administrativa se obává, že kontrola nad takovou technologií by mohla v dlouhodobém horizontu přispět k posílení technologických kapacit Číny.
Společnost HieFo na žádost médií o komentář bezprostředně nereagovala. Absence veřejného vyjádření však nemění nic na tom, že případ zapadá do širšího rámce rostoucí kontroly zahraničních investic ve Spojených státech. Tyto kroky nejsou omezeny pouze na Čínu, ale v praxi se nejčastěji dotýkají právě subjektů s vazbami na tuto zemi.
Z hlediska investorů a firem v polovodičovém sektoru jde o další připomínku, že politická rizika hrají v tomto odvětví stále významnější roli. I relativně malé transakce mohou být dodatečně přezkoumány a zrušeny, pokud se změní politické priority nebo bezpečnostní hodnocení vlády.
Celý případ tak ukazuje, že v prostředí globální technologické konkurence není rozhodující pouze ekonomická logika obchodu, ale i jeho strategické a geopolitické důsledky. Prezidentův zásah vysílá jasný signál, že Spojené státy hodlají nadále přísně chránit klíčové technologie, a to i za cenu zásahů do již uzavřených dohod.
