Když prezident Donald Trump v minulém roce zavedl nová cla a následně je opakovaně upravoval, řada ekonomů varovala před prudkým růstem cen a zhoršením situace na trhu práce. Po vyhodnocení většiny makroekonomických dat za rok 2025 je zřejmé, že tyto obavy se naplnily jen částečně. Cenový dopad na spotřebitele byl relativně mírný, zatímco dopady na zaměstnanost byly výrazně citelnější. Tento rozdíl není náhodný a souvisí především s chováním firem, nejistotou a změnou investičních rozhodnutí v prostředí nepředvídatelné obchodní politiky.
Zatímco ceny některých dovážených komodit – například hovězího masa, kávy či rajčat – zaznamenaly v roce 2025 znatelné zdražení, celková inflace zůstala relativně utlumená. Naopak trh práce vykazoval známky zpomalení, které byly nejslabší za několik desetiletí mimo období recesí. Právě tento kontrast je klíčem k pochopení skutečného dopadu cel na americkou ekonomiku.
Jedním z hlavních důvodů, proč cla nevedla k výraznému růstu cen pro spotřebitele, je způsob, jakým na ně reagovaly samotné firmy. V mnoha případech se podniky rozhodly vyšší náklady absorbovat, místo aby je okamžitě promítly do koncových cen. Tento krok byl motivován snahou udržet konkurenceschopnost, neztratit zákazníky a neoslabit poptávku v prostředí, které už tak bylo poznamenáno nejistotou.
Výsledkem bylo, že inflace zůstala relativně pod kontrolou, přestože se ceny některých dovážených vstupů zvýšily. Firmy si však tuto strategii „tlumení cen“ nemohly dovolit bez následků. Snížené marže a nejisté vyhlídky znamenaly tlak na rozpočty, což vedlo ke škrtům jinde – především v oblasti investic a náboru nových zaměstnanců.
Spotřebitelé navíc reagovali na neustále se měnící celní sazby opatrně. Část domácností odkládala větší nákupy, protože nebylo jasné, zda se ceny v budoucnu nezmění. Tento efekt byl patrný zejména v průmyslových odvětvích, kde jsou dodavatelské řetězce citlivé na dovozní náklady. Přesto však tento odklad poptávky nebyl natolik silný, aby vyvolal prudký růst inflace.
Zcela jiný obrázek se však objevil na trhu práce. Průměrný měsíční přírůstek pracovních míst byl v roce 2025 nejnižší za několik desetiletí, s výjimkou období hospodářských recesí. Podle prosincové zprávy o zaměstnanosti vzrostla míra nezaměstnanosti na 4,4 %, což představuje zvýšení o 0,4 procentního bodu oproti předchozímu roku.
Ekonomové upozorňují, že trh práce sice zpomaloval už před zavedením nových cel, ale právě radikální a opakovaně měněná obchodní opatření tento proces urychlila. Podniky se dostaly do situace, kdy nebyly schopny odhadnout budoucí náklady, poptávku ani ziskovost nových projektů. V takovém prostředí je pro firmy racionální volbou vyčkávat, nikoli expandovat.
Namísto náboru nových pracovníků tak podniky často pozastavily náborové plány nebo dokonce přistoupily k propouštění. Nejistota se ukázala být silnějším faktorem než samotná úroveň cel. Jakmile firmy ztratí jistotu ohledně budoucích pravidel, ochrana hotovosti a flexibility má přednost před růstem zaměstnanosti.
Cla změnila i základní ekonomické kalkulace podniků. Řada investic, které byly dříve považovány za ziskové, se po zavedení cel a zvýšení nákladů stala hraničně rentabilní nebo přímo ztrátovou. To vedlo k odkládání investic do výroby, technologií i lidského kapitálu.
Nejistota se navíc přenášela celým dodavatelským řetězcem. Zprávy centrální banky, které shrnují zkušenosti firem z praxe, opakovaně poukazovaly na to, že zákazníci omezovali nové objednávky právě kvůli nejasnému vývoji cel. Tento efekt se následně promítal do plánování výroby a zaměstnanosti.
Paradoxem je, že právě skutečnost, že firmy nepřenášely plně vyšší náklady na spotřebitele, pomohla udržet inflaci nízko. Tato strategie však zároveň oslabila jejich schopnost investovat a vytvářet nová pracovní místa. Trh práce tak fungoval jako „tlumič“ ekonomických šoků, zatímco ceny zůstaly relativně stabilní.
Dalším faktorem je probíhající právní nejistota. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o platnosti některých celních opatření může situaci zásadně změnit. Pokud by byla cla zrušena, některé společnosti by mohly získat zpětné refundace již zaplacených nákladů. Tento proces by však byl zdlouhavý a nejistý, což opět posiluje vyčkávací postoj firem.
Relativně mírný růst cen a slabý vývoj zaměstnanosti mohou na první pohled působit jako dva odlišné příběhy. Ve skutečnosti však mají společný základ – nejistotu. Nejasná a proměnlivá obchodní politika donutila firmy i spotřebitele chovat se opatrněji, což se výrazněji promítlo do rozhodování o zaměstnanosti než do každodenních nákupů.
Ekonomika tak nevstoupila do klasické inflační spirály, ale spíše do období zpomalení, kde hlavní zátěž nesli zaměstnanci a uchazeči o práci. Tento vývoj ukazuje, že dopady cel se nemusí projevit tam, kde je veřejnost očekává nejvíce – tedy v cenách v obchodech – ale v méně viditelné, avšak zásadní oblasti trhu práce.
