Rekordní obchodní přebytek, který Čína v posledních letech nashromáždila, začíná mít stále viditelnější dopady na globální finanční systém.
Zatímco v minulosti většina devizových výnosů z exportu končila v rozvaze centrální banky, dnes se významná část tohoto kapitálu přesouvá do rukou soukromého sektoru. Výsledkem je tichý, ale mimořádně rozsáhlý přesun peněz do zahraničních aktiv, který už nyní ovlivňuje finanční trhy po celém světě a do budoucna může představovat nové systémové riziko.
Podle výpočtů agentury Bloomberg založených na datech čínských úřadů dosáhl loňský „neočekávaný zisk“ Číny z globálního obchodu přibližně 1,2 bilionu dolarů. Přibližně dvě třetiny tohoto objemu neskončily u centrální banky, ale u firem, jednotlivců a dalších subjektů mimo oficiální státní sektor. Právě tato změna struktury držby zahraničních aktiv představuje zásadní odklon od dřívějšího, silně centralizovaného modelu.
Zásadní rozdíl oproti minulosti spočívá v tom, kdo dnes s devizovými výnosy disponuje. Ještě před dvěma desetiletími byli čínští exportéři povinni odevzdávat prakticky všechny své dolarové příjmy státu výměnou za jüany. Tento mechanismus vedl k rychlému růstu oficiálních devizových rezerv, ale zároveň zvyšoval domácí inflační tlaky a přitahoval politickou kritiku ze strany Západu.
Postupná liberalizace, která začala po vstupu Číny do Světové obchodní organizace, však tento systém zásadně změnila. Exportéři dnes mohou své devizové příjmy ponechat v bilancích, uložit je u komerčních bank nebo je přímo investovat do zahraničních aktiv. Výsledkem je prudký nárůst zahraničních aktiv držených takzvaným neoficiálním sektorem.
Jen během prvních tří čtvrtletí loňského roku vzrostla zahraniční aktiva tohoto sektoru o více než 1 bilion dolarů, což je více než dvojnásobek průměrného ročního růstu za posledních deset let. Celkově dosáhla ke konci září hodnota těchto aktiv přibližně 7,8 bilionu dolarů, což je nárůst téměř pětkrát vyšší než růst oficiálních rezerv.
Tento vývoj znamená nástup nové éry, v níž Čína neovlivňuje světové finance pouze prostřednictvím centrální banky, ale stále více skrze soukromé investory a banky. Peníze směřují do amerických akcií, evropských dluhopisů i podílových fondů, přičemž jen v loňském roce dosáhly tyto nákupy objemu zhruba 535 miliard dolarů. Tento tok kapitálu výrazně převýšil objem přímých zahraničních investic, které čínské firmy využily na výstavbu továren nebo rozšiřování provozů v zahraničí.
Podle ekonomů tento trend postupně zvyšuje roli Číny v globálních kapitálových tocích. Soukromé investice z Číny se tak stávají významným zdrojem likvidity pro světové finanční trhy, které jsou již nyní zatíženy vysokou mírou nerovnováh v mezinárodním obchodě. Zároveň to znamená, že stabilita těchto trhů je stále více závislá na rozhodnutích čínských investorů.
Významným milníkem je skutečnost, že zahraniční aktiva držená neoficiálním sektorem poprvé v historii překonala celkový zahraniční dluh Číny. Podle analytiků to může znamenat postupný přechod země do pozice čisté věřitelské ekonomiky, avšak s vyšší citlivostí soukromého sektoru na měnové pohyby.
Právě tato citlivost představuje hlavní riziko. Zatímco oficiální devizové rezervy jsou spravovány s dlouhodobým cílem stability a výnosu, soukromý kapitál se řídí tržním sentimentem. Pokud by došlo k rychlejšímu zhodnocení jüanu nebo ke změně domácích úrokových podmínek, mohou se investoři rozhodnout hromadně repatriovat své prostředky zpět do Číny.
Náznaky tohoto scénáře se již objevují. Oficiální data ukazují, že v prosinci zaznamenala Čína historicky největší příliv kapitálu ve výši 128 miliard dolarů, a to především kvůli zvýšené konverzi deviz na jüany ze strany podniků. Tento pohyb vyvolává obavy z řetězové reakce, kdy by návrat kapitálu mohl dále posilovat měnu, což by přilákalo další prostředky a vytvořilo zpětnovazební smyčku.
Pro globální trhy by rychlá repatriace čínských fondů znamenala náhlý odliv likvidity, tlak na výprodej rizikových aktiv a potenciální růst nákladů na financování. Vzhledem k tomu, že objem těchto prostředků odpovídá více než čtvrtině celého trhu s dluhopisy v hodnotě 30 bilionů dolarů, nelze tento faktor považovat za okrajový.
Čínská centrální banka si těchto rizik zjevně vědoma je a zatím se snaží udržovat stabilitu měny pomocí opatrného řízení. Analytici však upozorňují, že tato strategie může pouze odkládat volatilitu do budoucna. Čím větší objem dolarových aktiv se bude hromadit v zahraničí, tím vyšší je riziko náhlých a prudkých pohybů.
Do budoucna přitom nelze očekávat rychlé odeznění tohoto trendu. Konkurenceschopnost čínského výrobního sektoru a slabší domácí poptávka naznačují, že obchodní přebytek zůstane vysoký i v dalších letech. To znamená, že neoficiální zahraniční aktiva Číny budou dál růst a jejich vliv na globální finanční systém se bude prohlubovat.
Pro světové trhy tak čínský obchodní přebytek nepředstavuje jen statistickou zajímavost, ale strukturální změnu, která může v příštích letech zásadně ovlivnit stabilitu financování, měnové pohyby i chování investorů napříč kontinenty.
