Návrh prezidenta Donald Trump na zavedení 10% limitu úrokových sazeb u kreditních karet patřil na začátku roku 2026 k nejvýraznějším ekonomickým prohlášením mířeným přímo na americké domácnosti.
Šlo o slib, který měl reagovat na dlouhodobě vysoké náklady spotřebitelských úvěrů a ulevit milionům lidí zatížených dluhem z kreditních karet. Přestože měl tento krok podle prezidentových slov vstoupit v platnost již 20. ledna a platit po dobu jednoho roku, realita je jiná. Termín uplynul bez jakéhokoli legislativního nebo exekutivního kroku a návrh se přesunul z roviny slibu do politické debaty, jejíž výsledek zůstává nejistý.
Trump na začátku ledna oznámil, že chce zavést jednoletý 10% strop na úrokové sazby kreditních karet. Šlo o výrazný zásah do současného systému, protože průměrná roční úroková sazba (APR) u kreditních karet dosahovala ve třetím čtvrtletí roku 2025 podle údajů Federal Reserve přibližně 21,39 %. Prezident původně hovořil o tom, že opatření začne platit automaticky, realita však ukázala, že bez schválení Kongresem není možné takový limit zavést.
Ke středečnímu dni po avizovaném datu neexistoval žádný federální zákon ani výkonný příkaz, který by úrokové sazby kreditních karet omezoval. Zároveň žádná z kreditních společností nepřistoupila k dobrovolnému snížení sazeb. Trump proto ve středu změnil taktiku a vyzval Kongres, aby jeho návrh přijal legislativní cestou.
Tento posun jasně ukazuje hranice prezidentské moci v oblasti spotřebitelských financí. Úrokové sazby kreditních karet nejsou regulovány jednoduchým exekutivním rozhodnutím a jakýkoli plošný limit vyžaduje zákon schválený oběma komorami Kongresu. Bez politické shody se tak slib z ledna proměnil spíše v politický signál než v konkrétní opatření.
Pokud by Kongres skutečně schválil zákon zavádějící 10% strop, znamenalo by to dramatické snížení nákladů na půjčky pro držitele kreditních karet. V prostředí, kde se běžně objevují úrokové sazby přesahující 20 % a v některých případech i 30 %, by šlo o zásadní změnu ve prospěch dlužníků.
Trump svůj návrh obhajoval tvrdou kritikou současného systému. Na Světovém ekonomickém fóru ve Švýcarsku uvedl, že ziskové marže společností vydávajících kreditní karty přesahují 50 % a že Američané jsou vystaveni úrokovým sazbám ve výši 28 %, 30 % či dokonce 32 %. V tomto kontextu se ptal, „co se stalo s lichvářstvím“, a argumentoval, že krátkodobý strop by mohl milionům lidí ušetřit peníze například na bydlení.
Kritici však upozorňují na druhou stranu mince. Cenové omezení úrokových sazeb by podle nich mohlo vést k omezení nabídky úvěrů, zejména pro klienty s horším úvěrovým skóre. Pokud by věřitelé nemohli kompenzovat riziko vyšší sazbou, mohli by se rozhodnout těmto klientům úvěr vůbec neposkytnout. Tento argument opakovaně zaznívá ze strany bankovního sektoru a velkých finančních institucí.
Politická realita v Kongresu ukazuje, že Trumpův návrh nemá jednoduchou cestu k prosazení. Už na začátku loňského roku byl v Senátu předložen bipartisan návrh zákona, který počítal s pětiletým 10% limitem úrokových sazeb kreditních karet. Přestože šlo o návrh s podporou obou stran, zákon zůstal v patové situaci a nebyl posunut do další fáze legislativního procesu.
To naznačuje, že ani nynější Trumpova výzva nemusí narazit na dostatečnou politickou vůli. Navíc i v případě schválení by zákon pravděpodobně čelil soudním sporům, které by mohly jeho účinnost oddálit. Pro spotřebitele by to znamenalo, že ani formální přijetí zákona by nemuselo přinést okamžitou úlevu.
Odpůrci regulace, mezi nimi například generální ředitel JPMorgan Jamie Dimon, dlouhodobě argumentují tím, že cenové stropy deformují trh. Podle nich by omezení úrokových sazeb vedlo k přísnějším úvěrovým podmínkám a k vyloučení části spotřebitelů z přístupu ke kreditním kartám.
Na opačné straně stojí zastánci návrhu, jako je senátor Josh Hawley z Missouri, který patří mezi spolupředkladatele senátního návrhu. Ten tvrdí, že společnosti vydávající kreditní karty zneužívají spotřebitele vysokými úrokovými sazbami, zatímco jejich vrcholový management pobírá mimořádně štědré odměny. Podle tohoto pohledu by regulace představovala nezbytnou korekci trhu, který se vymkl kontrole.
Celkově tak Trumpův slib ukazuje napětí mezi politickou rétorikou a legislativní realitou. Zatímco myšlenka 10% limitu rezonuje u části veřejnosti zatížené vysokými dluhy, její prosazení naráží na silný odpor finančního sektoru i na složitý proces schvalování v Kongresu. Prozatím tak platí, že žádný strop zaveden nebyl a úrokové sazby kreditních karet zůstávají beze změny. Pro spotřebitele to znamená, že případná úleva je stále pouze politickým příslibem, nikoli hotovým řešením.
