Při odchodu ze zaměstnání stojí investoři před klíčovým rozhodnutím, jak naložit se svými úsporami na penzijním účtu 401(k). Ponechání prostředků u bývalého zaměstnavatele zajišťuje daňově odložený růst investic, ale znemožňuje vkládání nových příspěvků. Alternativou je převod prostředků do individuálního důchodového účtu (IRA), který nabízí širší investiční možnosti a větší kontrolu, nebo transfer do plánu nového zaměstnavatele pro konsolidaci účtů.
Rozhodnutí výrazně ovlivňuje budoucí úspory, jak ilustruje případ investora se zůstatkem téměř 600 000 USD a 20 lety do důchodu. Zatímco převod do tradičního IRA nespouští okamžité daně, investoři musí brát v úvahu výrazně nižší limity pro nové vklady. Pro rok 2025 je roční limit příspěvku do IRA pouze 7 000 USD (nebo 8 000 USD pro osoby starší 50 let), zatímco limit pro 401(k) činí 23 500 USD (respektive 34 750 USD).
V roce 2026 se limity pro 401(k) dále zvýší na 24 500 USD a 35 750 USD. Pro osoby s vysokými příjmy může převod velkého zůstatku do tradičního IRA zkomplikovat budoucí strategie, jako je tzv. backdoor konverze na Roth IRA, kvůli pravidlům poměrného zdanění IRS. Správná volba proto vyžaduje analýzu poplatků, investičních možností a dlouhodobých daňových dopadů.
