Akcie společnosti Energy Transfer se na konci ledna 2026 obchodují pod hranicí 20 dolarů za jednotku, což znovu otevírá otázku, zda jde o atraktivní vstupní příležitost pro investory zaměřené na vysoký výnos.
Na první pohled může být odpověď lákavá. Společnost nabízí výnos kolem 7,5 %, disponuje rozsáhlou energetickou infrastrukturou v Severní Americe a generuje silné peněžní toky. Přesto však nejde o investici bez rizika a klíčovým tématem zde není budoucnost, ale minulost a důvěra ve vedení.
Energy Transfer (ET) patří mezi největší hráče v severoamerickém midstream sektoru. Její byznys stojí především na poplatcích za přepravu ropy a zemního plynu, což je model, který je obecně považován za stabilnější než přímá těžba komodit. Právě tato stabilita umožňuje firmě vyplácet nadprůměrný výnos a zároveň plánovat další růst. Otázkou ale zůstává, zda jsou investoři ochotni akceptovat historická rozhodnutí managementu výměnou za atraktivní současné ocenění.
Energy Transfer je jedním z největších vlastníků a provozovatelů energetické infrastruktury v Severní Americe. Jako master limited partnership (MLP) se zaměřuje na potrubní přepravu a související služby, které generují relativně předvídatelné peněžní toky. Tyto příjmy jsou základem vysoké distribuce, která aktuálně investorům přináší zhruba 7,5% výnos.
Struktura společnosti je však složitější než u řady jiných midstreamových konkurentů. Energy Transfer nejen provozuje vlastní soubor aktiv, ale zároveň spravuje i dvě další veřejně obchodované MLP – Sunoco LP a USA Compression Partners. Za tuto správu inkasuje poplatky, které však tvoří pouze přibližně 15 % upraveného zisku EBITDA. Pro některé investory to může působit jako zbytečné rozptýlení pozornosti managementu, byť finanční přínos je reálný.
Z pohledu finanční stability si Energy Transfer vede solidně. Během prvních devíti měsíců roku 2025 pokryl distribuovatelný peněžní tok vyplácenou distribuci zhruba 1,8krát, což poskytuje pohodlný polštář. Zadlužení společnosti je sice vyšší než u části konkurence, ale poměr čistého dluhu k EBITDA kolem 4,2 není v rámci sektoru považován za alarmující. Celkově tak základní provoz firmy působí spolehlivě a dobře zvládnutě.
Do budoucna má Energy Transfer ambiciózní, ale realistické plány. Pro samotný rok 2026 počítá s investičními projekty v objemu 5,5 miliardy dolarů, které by měly podpořit další rozvoj infrastruktury. Vedení společnosti očekává, že tyto investice umožní růst distribuce v rozmezí 3 % až 5 % ročně, což je dlouhodobý cíl, ke kterému firma směřuje.
Tento výhled naznačuje, že Energy Transfer se snaží profilovat jako spolehlivější výnosová investice, nikoli jen jako krátkodobá sázka na vysokou dividendu. Pokud se projekty podaří realizovat podle plánu a bez výrazného nárůstu zadlužení, mohl by se podnik postupně posunout blíže k vnímání stabilních midstreamových hráčů.
Právě kombinace solidního cash flow, plánovaného růstu a relativně nízké ceny pod 20 dolary za jednotku vytváří argumenty pro nákup. Pro investory, kteří hledají příjem a jsou ochotni akceptovat určitou míru rizika, může Energy Transfer na této úrovni působit atraktivně. Zásadní otázkou však zůstává, zda lze firmě dlouhodobě důvěřovat.
Největší slabinou investičního příběhu Energy Transfer není její současný provoz ani výhled, ale historická rozhodnutí managementu. Konzervativnější investoři zaměření na stabilní příjem musí vzít v úvahu, co se stalo během posledních dvou výrazných poklesů v energetickém sektoru.
V roce 2020, kdy globální reakce na pandemii koronaviru srazila ceny ropy v USA dokonce pod nulu, se společnost rozhodla snížit distribuci na polovinu. Oficiálním cílem bylo snížení zadlužení, což je z finančního hlediska pochopitelné. Pro investory, kteří drželi jednotky MLP primárně kvůli stabilnímu příjmu, však šlo o výrazné zklamání. Distribuce sice od té doby opět rostou a dnes jsou vyšší než před snížením, ale důvěra byla narušena.
Ještě problematičtější je epizoda z roku 2016, kdy Energy Transfer plánovala akvizici společnosti Williams Companies. Firma tehdy otevřeně upozorňovala, že dokončení transakce by mohlo vést ke snížení dividend, zvýšení zadlužení, nebo obojímu. Ve snaze transakci nakonec zmařit vydala konvertibilní cenné papíry, přičemž významnou část emise koupil tehdejší generální ředitel.
Ačkoli byla akvizice nakonec zrušena, konvertibilní cenné papíry by v případě snížení dividend ochránily jejich držitele, což vyvolává otázky ohledně ochrany zájmů běžných investorů. Právě tento aspekt je pro řadu investorů nejproblematičtější a vysvětluje, proč se akcie Energy Transfer často obchodují s diskontem vůči některým konkurentům.
Pokud vás historická rozhodnutí Energy Transfer zneklidňují a představa podobných kroků v budoucnu by vám bránila v klidném spánku, existují v midstreamovém sektoru i jiné možnosti. Společnosti Enterprise Products Partners (EPD) a Enbridge (ENB) mají za sebou desítky let každoročního zvyšování dividend, což z nich činí oblíbenou volbu pro konzervativní výnosové investory.
Cena za tuto stabilitu je nižší výnos. Enterprise nabízí zhruba 6,6 % a Enbridge přibližně 5,8 %. Pro investory, kteří kladou důraz na předvídatelnost a důvěru ve vedení, však může být tento kompromis rozumný.
Celkově lze říci, že Energy Transfer pod 20 dolary představuje atraktivní, ale ne bezrizikovou příležitost. Silné peněžní toky a plánovaný růst stojí proti minulým rozhodnutím, která mohou část investorů odrazovat. Zda se jedná o vhodnou investici, tak závisí méně na číslech a více na tom, jak velkou váhu přikládáte důvěře v management a ochotě akceptovat historická rizika výměnou za nadstandardní výnos.
