Německý kancléř Friedrich Merz vstoupil do roku 2026 s jasným cílem: prolomit dlouhotrvající stagnaci největší evropské ekonomiky a vrátit zemi na trajektorii udržitelného růstu.
Jeho vláda již spustila rozsáhlý stimulační program zaměřený především na infrastrukturu a obranu. První miliardy eur už byly do ekonomiky uvolněny, další stovky miliard jsou připraveny následovat. Otázka, která nyní dominuje politické i investorské debatě, zní jednoduše: kdy a zda se tyto kroky skutečně promítnou do reálné ekonomiky.
Základním pilířem Merzovy strategie je masivní veřejná investiční ofenziva. Do začátku letošního roku bylo podle vlády vyplaceno přibližně 24 miliard eur, přičemž klíčovou roli má sehrát infrastrukturní fond o objemu 500 miliard eur. Vedle modernizace silnic, železnic a energetické sítě se počítá také s výrazným navýšením výdajů na obranu, což má dodat ekonomice další krátkodobý impuls.
Podle odhadů ministerstva hospodářství by samotné vládní výdaje měly letos přispět zhruba dvěma třetinami procentního bodu k růstu HDP. Tento předpoklad se již částečně promítl do nálady na trzích. Investoři jsou optimističtější než kdykoli od roku 2021 a průmyslová produkce ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku vzrostla více, než ekonomové očekávali.
Oficiální prognózy nyní hovoří o růstu německé ekonomiky o 1 % v roce 2026, přičemž agentura Fitch očekává dokonce 1,2 %. To je výrazné zlepšení oproti loňskému roku, kdy Německo vykázalo růst pouze 0,2 %, což byla první, velmi slabá expanze od roku 2022.
Navzdory lepším makroekonomickým vyhlídkám zůstává podnikatelská důvěra zdrženlivá. Průzkumy mezi manažery naznačují, že firmy stále čekají na jasnější důkazy, že se situace skutečně obrací. Po letech stagnace a opakovaných falešných startů je opatrnost pochopitelná.
Ekonomové upozorňují, že rychlost realizace investic bude klíčová. Pokud by došlo ke zpožděním nebo pokud by podniky nebyly schopny nové zakázky dostatečně rychle zpracovat, mohl by se pozitivní efekt výrazně oslabit. Zároveň existuje riziko tzv. seberealizující se pesimistické spirály, kdy by firmy kvůli nejistotě omezily investice i nábor, čímž by samy zpomalily oživení.
Tento problém je zvlášť patrný mimo Berlín, v tradičních průmyslových regionech, které dlouhodobě tvořily páteř německého hospodářství. Právě zde firmy nejvíce čekají na signál, že se obchodní vyhlídky skutečně zlepšují a že budou schopny vyhnout se dalšímu propouštění.
Finanční trhy zatím Merzovi věří. Německý akciový trh loni výrazně posílil poté, co nový kancléř slíbil modernizaci infrastruktury a vyšší obranné výdaje. Index DAX 40 vzrostl o 22 %, a to navzdory nepříznivým globálním podmínkám pro klíčová odvětví, jako je automobilový a chemický průmysl.
Právě automobilový sektor však zůstává symbolem strukturálních problémů. Společnosti od Volkswagen AG po Mercedes-Benz Group AG loni varovaly před poklesem zisků a zahájily rozsáhlé úsporné programy. Tlak čínské konkurence a amerických cel dál zhoršuje situaci, což zvyšuje naléhavost vládních kroků.
Politicky je Merzova pozice složitější. Vládní koalice se od svého nástupu potýká se slabou podporou veřejnosti a v letošním roce ji čeká pět regionálních voleb. Jakýkoli výrazně špatný výsledek by mohl otevřít destabilizující debaty uvnitř koalice a posílit krajně pravicovou Alternativu pro Německo (AfD), která v některých průzkumech již vede.
Sám Merz si vážnost situace uvědomuje. Krátce po začátku roku označil stav některých částí ekonomiky za „velmi kritický“ a zdůraznil, že nadcházející měsíce musí být plně věnovány obnově prosperity. Vedle masivních investic do infrastruktury a armády slíbila vláda také zlepšení domácích podmínek – snížení byrokracie, nižší ceny energií a úpravy daňového systému.
Ekonomové zároveň upozorňují na strukturální výzvy, zejména na rostoucí náklady práce spojené se stárnutím populace a napětí kolem reformy důchodového systému. Právě kombinace rychlých veřejných investic a hlubších reforem má rozhodnout o tom, zda se současný impuls promění v dlouhodobější růst.
Německo už v minulosti několikrát naznačilo obrat, aby následně znovu zpomalilo. Tentokrát je však v sázce víc než jen domácí prosperita. Úspěšné oživení největší evropské ekonomiky by posílilo celý kontinent v době rostoucí geopolitické nejistoty. Pokud by Merzův plán selhal, hledala by Evropa jen obtížně přesvědčivou odpověď na tlaky přicházející z Moskvy, Pekingu i Washingtonu.
Nadcházející měsíce tak ukážou, zda se masivní finanční injekce skutečně přetaví v obnovu důvěry, investic a růstu – a zda se Merzův plán zapíše jako bod obratu, nebo jen další promarněná příležitost německé ekonomiky.
