Rozhodnutí mexické prezidentky Claudie Sheinbaumové pozastavit dodávky ropy na Kubu představuje víc než jen změnu v energetické politice. Necelý rok po nástupu do funkce tento krok testuje její postavení uvnitř vládnoucí strany, zatímco se snaží odvrátit potenciální konfrontaci s Donaldem Trumpem. Ačkoliv levicové křídlo její strany vnímá Havanu jako ideologického spojence, geopolitická realita a hrozba celních tarifů nutí Mexiko k pragmatismu.
Mexická politická levice dlouhodobě vzhlíží ke Kubě jako ke zdroji inspirace, a to již od dob, kdy Fidel Castro a Che Guevara v roce 1959 zosnovali revoluci právě v mexickém hlavním městě. Vztah mezi Kubou a Mexikem však přesahuje pouhý mladický romantismus či politický idealismus. Konflikt Havany s Washingtonem po nástupu Castra k moci pomohl formovat klíčové pilíře mexické zahraniční politiky, včetně nevměšování, sebeurčení a pacifismu. Právě z těchto důvodů se Sheinbaumová snaží vyhnout úplnému odříznutí ostrova, ačkoliv manévrovací prostor se zužuje.
Podle politické analytičky Viridiany Riosové zůstává levicové křídlo vládnoucí strany Morena, které podporuje Kubu a další socialistické národy jako Venezuela, stále mocné, ačkoliv se stává menšinou. Tato frakce má vliv v prezidentské komunikační kanceláři, ovládá Mexico City a drží pozice v Kongresu na federální úrovni. Přesto analytička předpokládá, že pokud bude prezidentka nucena volit přímo mezi Washingtonem a Havanou, postaví se na stranu USA bez ohledu na vnitřní důsledky. Takový krok by sice vyvolal rozruch v tradičních sektorech levice, ale priority Sheinbaumové se zdají být jasné.
Hlavní prioritou současné administrativy je ochrana mexické ekonomiky zaměřené na export před potenciálními škodami. Na konci ledna Donald Trump pohrozil represivními cly jakémukoliv národu, který dodává komodity, konkrétně ropu, na Kubu – což byl krok namířený přímo proti Sheinbaumové. Ropa se tak stává ústředním bodem diplomatického napětí.
Historicky přitom americké pokusy o izolaci Kuby prostřednictvím agresivních ekonomických sankcí v roce 1960 změnily způsob, jakým Mexiko přistupovalo ke světu. Uvalení obchodního embarga na ostrov například posílilo takzvanou Estradovu doktrínu. Ta byla vytvořena v roce 1930 tehdejším ministrem zahraničí Genarem Estradou a stanoví, že Mexiko nebude formálně uznávat žádnou zahraniční vládu, protože by to bylo rovno vměšování do vnitřní politiky jiné země. Současná situace na trhu s energiemi však ukazuje, že ekonomický tlak USA může historické doktríny převážit.
