Dnešní večer na Capitol Hill bude patřit jednomu z nejdůležitějších politických projevů roku.
Prezident Donald Trump předstoupí před obě komory Kongresu se svou Zprávou o stavu Unie, v níž hodlá znovu obhajovat svůj kontroverzní přístup k obchodní politice. Situace je však pro Bílý dům podstatně komplikovanější než v minulosti. Prezident totiž čelí publiku, které je k jeho celní strategii stále skeptičtější. Tato nedůvěra navíc není omezena pouze na opoziční demokraty; trhliny se objevují i v jednotě republikánů, což pro Trumpovu administrativu představuje značnou politickou výzvu.
Atmosféru kolem cel zásadně vyostřilo nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu, který poměrem hlasů 6 ku 3 zrušil prezidentovy rozsáhlé mimořádné poplatky s odůvodněním, že plošná cla jsou nezákonná. Pro Trumpa jde o citelnou ránu, neboť proti němu hlasovali i soudci Neil Gorsuch a Amy Coney Barrett, které sám do úřadu nominoval. Prezident se neudržel a jejich rozhodnutí veřejně označil za „ostudu pro jejich rodiny“. Přestože Trump na sociálních sítích tvrdí, že ke schválení cel Kongres nepotřebuje, realita na politické scéně naznačuje, že jeho podpora v této otázce dramaticky eroduje.
V Kongresu již došlo k několika nadstranickým hlasováním, která prezidentovu celní politiku otevřeně pokárala. Demokraté navíc přislíbili, že zablokují prodloužení nových cel podle Článku 122, až za 150 dní vyprší lhůta pro jejich přezkum. Tato jednotná opozice, kombinovaná s rozpolceností uvnitř Republikánské strany, staví prezidenta do defenzivy. Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson otevřeně přiznal, že najít shodu na legislativní cestě vpřed bude pro celní politiku obrovskou výzvou.
Ještě alarmující jsou pro Bílý dům průzkumy veřejného mínění. Američané se staví proti Trumpovým clům v poměru téměř 2 ku 1. Čerstvý průzkum ABC News/Washington Post/Ipsos ukazuje, že 64 % Američanů s prezidentovým nakládáním s cly nesouhlasí, zatímco podporu mu vyjadřuje pouze 34 % respondentů. Tento propad popularity se projevuje napříč různými demografickými skupinami a ideologiemi, což naznačuje, že celní politika přestává být pro Trumpa politickým trumfem a stává se spíše zátěží.
Prezident Trump hodlá dnešní projev pojmout jako vítězné turné a tvrdí, že stojí v čele „nejlepší ekonomiky, jakou jsme kdy měli“. Čísla však hovoří jinou řečí. Podle průměru průzkumů RealClearPolitics schvaluje Trumpovo vedení ekonomiky pouze 40,8 % Američanů, zatímco 55,6 % vyjadřuje nespokojenost. Ještě kritičtěji lidé vnímají jeho boj s inflací. Podle průzkumu CNN si jen 32 % respondentů myslí, že prezident má správně nastavené priority, a celková míra schválení jeho úřadu se propadla na 36 %.
Demokraté jsou připraveni tohoto negativního naladění veřejnosti využít v nadcházejících listopadových doplňovacích volbách. Lindsay Owens, výkonná ředitelka organizace Groundwork Collaborative, poznamenala, že zatímco v prvním funkčním období byla ekonomika Trumpovou „superchopností“, nyní se situace zcela obrátila. Podle nového průzkumu Marist Poll navíc 57 % dotázaných uvedlo, že stav Unie „není příliš silný“ nebo dokonce „není silný vůbec“. To je pro administrativu, která se snaží prezentovat stabilitu a prosperitu, velmi nepříznivé vysvědčení.
Trumpův dnešní projev pravděpodobně představí nová opatření ke snížení nákladů a podporu úspor Američanů, čímž se pokusí zvrátit setrvalý pokles veřejné nálady. Zákonodárci z obou stran však budou pozorně sledovat, zda prezident nabídne konkrétní plán, jak spolupracovat s Kongresem po prohraném soudním sporu o cla. Republikán Mike Lawler sice cla obhajuje jako nástroj k vynucení nových obchodních jednání, ale i on připouští, že hledání konsenzu bude náročné.
Večer v Kongresu tak nebude jen o rétorice, ale o snaze znovu definovat ekonomické směřování země uprostřed hluboké obchodní nejistoty. Trump se sice veřejně obavami netají a tvrdí, že souhlas Kongresu již má z minulosti, ale politická realita na Capitol Hill naznačuje, že cesta k dalšímu prosazování cel bude dlážděna silným odporem. Pokud se prezidentovi nepodaří přesvědčit skeptické publikum o správnosti svých kroků, může se dnešní Zpráva o stavu Unie stát spíše symbolem jeho slábnoucího politického vlivu než oslavou ekonomických úspěchů.
