Americký ropný průmysl se v současnosti ocitá ve složité situaci, která jasně ukazuje, že politické ambice a tržní realita se nemusí vždy potkávat v ideálním bodě. Prezident Trump ve svém poselství o stavu Unie vyzdvihl úspěch své strategie „Drill, baby, drill“, která měla za cíl jediné – masivně zvýšit těžbu uhlovodíků a srazit ceny pohonných hmot. Z pohledu spotřebitele se tento plán zdá být úspěšný, avšak pro samotné producenty ropy a zemního plynu začíná být tato situace neudržitelná. Rok po začátku Trumpova druhého funkčního období se těžba ropy a zemního plynu pohybuje na historických maximech nebo v jejich těsné blízkosti.
Ceny benzínu v USA klesly v celostátním průměru pod 3 dolary za galon. Pro řidiče je to skvělá zpráva, ale pro ropný a plynárenský průmysl přinášejí prezidentovy ambice značné náklady. Účastníci energetického průzkumu dallaského Fedu varují, že pokud se ekonomické podmínky zhorší, vrtné a dokončovací práce by mohly v roce 2026 zcela ustat. Kapitálová efektivita a návratnost investic jsou totiž klíčovými faktory, které v současném prostředí rozhodují o dalším vývoji.
Podle nejnovějších vládních údajů vyprodukovaly Spojené státy v listopadu 13,78 milionu barelů ropy denně, což je hodnota jen těsně pod rekordním maximem zaznamenaným v říjnu.
Denní produkce suchého plynu rovněž dosáhla v listopadu své nejvyšší úrovně v historii po devíti měsících nepřetržitého růstu. Vzhledem k tomu, že cena ropy tvoří zhruba 50 % nákladů na galon benzínu, Američané skutečně vidí u čerpacích stanic nižší ceny, které jim prezident sliboval. Tato rekordní produkce a nízké ceny u stojanů však přicházejí v době, kdy globální trh s ropou vstoupil do fáze hlubokého přebytku nabídky v rozmezí 2 až 3 milionů barelů denně. Tyto fundamenty způsobily, že ceny ropy během roku 2025 klesly zhruba o 20 %.
Ačkoliv na začátku roku 2026 ceny mírně vzrostly díky geopolitickým faktorům a zlepšenému výhledu poptávky, stále zůstávají o několik dolarů za barel níže než před rokem.
Zatímco příjmy klesají nebo stagnují, jeden z respondentů průzkumu dallaského Fedu trefně poznamenal, že skutečné náklady v průmyslu pokračují pouze jedním směrem – nahoru. Klesající ceny ropy činí mnoho vrtů neekonomickými. Ještě dramatičtější dynamika se odehrává v sektoru zemního plynu. Tato komodita se pro některé operátory stává spíše nákladovou položkou než zdrojem zisku.
Jeden z respondentů průzkumu uvedl šokující skutečnost: „Minulý měsíc jsme zaplatili odběrateli našeho plynu, aby si ho vůbec vzal, protože ceny klesly pod smluvní cenu, a my jsme museli doplatit rozdíl. Za mých 50 let v ropném průmyslu se to nikdy nestalo.“ Aktivita v sektoru ropy a zemního plynu, měřená metrikami jako je zaměstnanost a kapitálové výdaje, nyní podle dat Fedu klesá již tři čtvrtletí v řadě, a to i přesto, že samotná produkce roste. Tento trend zasahuje nejen malé nezávislé těžaře, kteří jsou vysoce exponovaní vůči výkyvům cen, ale začíná se projevovat napříč celým odvětvím.
