Hormuzský průliv jako extrémní riziko pro globální ekonomiku
Investoři na finančních trzích dlouhodobě považují možné uzavření Hormuzského průlivu za tzv. „tail risk“ událost – tedy scénář, který je sice málo pravděpodobný, ale jeho dopady by byly natolik závažné, že ho nelze ignorovat. Pokud by byl průliv uzavřen na delší dobu, šlo by o šok s potenciálními důsledky pro globální ekonomiku srovnatelnými například s pandemií.
Hormuzský průliv patří mezi nejstrategičtější dopravní uzly světového energetického trhu. Právě tudy totiž prochází přibližně 20 % světových dodávek ropy. Jakékoli narušení provozu proto okamžitě vyvolává výrazné reakce na komoditních trzích.
Napětí v regionu výrazně eskalovalo poté, co Spojené státy a Izrael zahájily útoky na Írán 28. února. Od té doby se námořní doprava mezi Íránem a Ománem prakticky zastavila. Přestože nedošlo k formální blokádě průlivu, Írán pohrozil útoky na lodě, které by se pokusily oblastí proplout.
Situaci dále zkomplikovalo rozhodnutí pojišťoven, které stáhly pojištění válečných rizik pro lodní dopravu v regionu. Výsledkem je, že stovky tankerů zůstávají v nejistotě a obchodní toky jsou výrazně omezené.
Energetické trhy reagovaly na vzniklou situaci velmi rychle. Cena americké ropy krátkodobě vystoupala téměř na 120 dolarů za barel, což odráželo obavy z masivního narušení globálních dodávek.
Narušení dodávek přitom nemusí ovlivnit pouze ropu. Oblast Perského zálivu patří také mezi významné producenty dusíkatých hnojiv, která jsou klíčová pro zemědělskou produkci po celém světě. Jakékoli omezení exportu tak může mít širší dopad na globální potravinový řetězec.
Situace se však částečně uklidnila poté, co představitelé skupiny G7 oznámili, že jsou připraveni přijmout nezbytná opatření na podporu energetických dodávek. Současně americký prezident Donald Trump naznačil, že konflikt s Íránem by mohl být relativně rychle ukončen.
Tyto signály přispěly k výrazné korekci na ropném trhu. Futures na ropu následně klesly pod hranici 90 dolarů za barel, což ukazuje, jak citlivé jsou komoditní ceny na geopolitické informace.
Zajímavé je, že americké akciové trhy na tuto geopolitickou krizi nereagovaly tak dramaticky, jak by bylo možné očekávat. I v době, kdy ceny ropy prudce rostly, investoři nezpanikařili.
Index S&P 500 během minulého týdne klesl pouze přibližně o 2 %, přestože cena ropy ve stejném období vyskočila o 36 %. Navíc se zároveň objevila slabá data z amerického trhu práce za únor, která zvýšila obavy o ekonomický vývoj.
Navzdory těmto negativním faktorům zůstává index stále zhruba o 20 % výše než před rokem. To naznačuje, že investoři zatím nevnímají konflikt jako bezprostřední hrozbu pro globální ekonomiku.
Akciové trhy navíc vykazují zajímavý intradenní vzorec. V posledních dnech se opakovala situace, kdy trhy ráno oslabily, ale během odpoledne ztráty postupně vymazaly.
Jedním z důvodů relativní stability akciových trhů je strategie známá jako „buy the dip“, tedy nákup akcií při krátkodobých poklesech cen.
Tento přístup se v posledních letech stal velmi populární, zejména mezi retailovými investory. Myšlenka je jednoduchá: krátkodobé poklesy nejsou důvodem k panice, ale příležitostí k nákupu.
Strategie se navíc v posledních pěti letech často ukázala jako úspěšná. Řada ekonomických šoků – včetně obchodních tarifů nebo náhlých poklesů technologických akcií – byla následována rychlým oživením trhu.
Tento vzorec posílil přesvědčení, že poklesy cen představují spíše příležitost než varování. Investoři proto často reagují na ranní výprodeje nákupy, které následně vyvolají odpolední růst.
Podle hlavního tržního stratéga společnosti Interactive Brokers Steva Sosnicka však tato strategie odráží spíše psychologii investorů než objektivní hodnocení rizik.
Podle něj na trzích stále převažuje strach z promarnění příležitosti (FOMO) nad skutečnými obavami z geopolitických rizik.
Přestože akciové trhy zatím reagují relativně klidně, další vývoj zůstává velmi nejistý. Klíčovým faktorem bude především délka narušení dopravy v Hormuzském průlivu.
Čím déle bude průliv fakticky uzavřen, tím větší tlak může vzniknout na energetické trhy. Vyšší ceny energií by následně mohly zpomalit globální ekonomiku a zvýšit inflaci.
Takový vývoj by mohl připomínat situaci ze 70. let minulého století, kdy svět čelil kombinaci vysoké inflace a slabého ekonomického růstu – tedy tzv. stagflaci.
Podle tržního stratéga Petera Boockvara je právě časový horizont konfliktu zásadní proměnnou. V současnosti totiž není jasné, jak dlouho budou geopolitické napětí a narušení obchodních toků pokračovat.
To znamená, že finanční trhy jsou do značné míry rukojmími geopolitického vývoje, který investoři nedokážou ovlivnit.
