Válečný konflikt na Blízkém východě se nebezpečně přiblížil k bodu, kdy může odstartovat globální potravinový šok. Podle předních expertů hrozí, že současná krize svými dopady výrazně překoná následky, které vyvolala plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022. Nedostatek hnojiv v současnosti bezprostředně ohrožuje zemědělskou produkci na několika kontinentech.
Série íránských útoků vyřadila z provozu rozsáhlé blízkovýchodní kapacity na výrobu močoviny. Ta je celosvětově nejpoužívanějším dusíkatým hnojivem a tvoří naprostý základ pro udržení globálních výnosů. Souběžný nedostatek plynu navíc donutil producenty napříč jižní Asií k razantnímu omezování celkové produkce.
Analytická data společnosti Kpler odhalují znepokojivý rozsah logistické paralýzy. Z celkových 2,1 milionu tun močoviny, které měly být za normálních okolností naloženy k exportu během uplynulých dvou týdnů, byla zhruba polovina dodávek narušena. Tento výpadek vytváří obrovský tlak na již tak napjaté globální trhy.
Ve stejnou chvíli zůstává v oblasti Perského zálivu uvězněno více než 1,1 milionu tun hnojiv a surovin potřebných k jejich výrobě. Z tohoto objemu tvoří jen samotná močovina 570 tisíc tun. Náklady buď čekají na zdlouhavé naložení, nebo již uvízly přímo na palubách obchodních lodí bez možnosti bezpečně odplout.
Blízký východ přitom představuje absolutní centrum globálních dodavatelských řetězců pro hnojiva i energie. Podle údajů organizace CRU prochází přes Hormuzský průliv přibližně třetina veškerého světového exportu močoviny. Tato strategická vodní cesta, která je v současnosti de facto uzavřena, je klíčová i pro 45 procent globálního exportu síry, jež je nezbytná pro výrobu fosfátových hnojiv.
Dusíkatá hnojiva, o která se opírá zhruba polovina veškeré světové produkce potravin, se vyrábějí z amoniaku. Základní surovinou pro tento proces je Zemní plyn (NG=F), jehož cena od začátku válečného konfliktu v minulém měsíci strmě roste. Tento cenový šok se okamžitě přelil do výrobních nákladů.
Katarská společnost QAFCO byla v uplynulém týdnu nucena zcela odstavit svůj gigantický závod na výrobu močoviny s roční kapacitou 5,6 milionu tun. K tomuto radikálnímu kroku došlo poté, co byly kvůli válce přerušeny operace se zkapalněným zemním plynem (LNG) v nedalekých zařízeních vlastněných státním gigantem QatarEnergy.
Krize tvrdě dopadá především na jižní Asii. Indie již nařídila svým továrnám na výrobu hnojiv, aby kvůli kritickému nedostatku snížily spotřebu plynu na přibližně 70 procent běžné úrovně. Indický průmysl je přitom na plynových trzích extrémně zranitelný, jelikož všech 32 tamních závodů na výrobu amoniaku je poháněno výhradně zemním plynem.
Situace v sousedních zemích je ještě dramatičtější. Výrobní závody v Pákistánu a Bangladéši musely svou produkci zcela zastavit. V Pákistánu přerušil výrobu močoviny jeden z největších národních producentů, společnost Agritech Limited. Země je přitom téměř stoprocentně závislá na dovozu LNG z Kataru a Spojených arabských emirátů.
Zranitelnost regionu podtrhuje fakt, že samotný Katar zajišťuje více než 40 procent indického a zhruba dvě třetiny bangladéšského dovozu LNG. Chris Lawson z organizace CRU varuje, že producenti mohou fungovat jen do chvíle, než vyčerpají skladovací kapacity pro neprodaný náklad. Delší výpadky by mohly vést k trvalému uzavření dalších továren. Restart zařízení na amoniak a močovinu totiž trvá celé týdny kvůli nutnosti precizní kontroly teploty a tlaku.
Ceny klíčových živin pro plodiny již nyní raketově rostou. Podle CRU se náklady na močovinu od začátku konfliktu zvýšily o více než 40 procent. Tento nedostatek navíc přichází v nejhorší možnou dobu – během klíčové sezóny výsadby na severní polokouli. Zástupci průmyslu již varují před výrazně nižšími sklizněmi základních plodin, jako je rýže.
Veronica Nigh, hlavní ekonomka americké oborové organizace The Fertilizer Institute, situaci hodnotí nekompromisně. Pokud bude narušení dodávek pokračovat, bude podle ní situace mnohem horší než v roce 2022. Čím déle bude konflikt trvat, tím zoufalejší nabere podoby.
Na rozdíl od krize před dvěma lety, která se zpočátku soustředila primárně na ukrajinské obilí v Černém moři, současný šok zasahuje několik částí potravinového systému současně. Globální trh s močovinou dosahuje objemu asi 196 milionů tun ročně, ale mezinárodně se obchoduje jen s 57 miliony tun. Jakýkoliv výpadek exportu v jedné části světa se tak okamžitě a tvrdě propíše do celého trhu.
Alvaro Lario, prezident Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj při OSN, upozorňuje, že i dočasný cenový skok u hnojiv může zanechat trvalé jizvy na globální produkci potravin. Inflace cen potravin a energií se přitom stává výbušným politickým tématem. Výzkumníci již v roce 2022 zaznamenali bezprecedentní vlnu celosvětových protestů spojených s drahotou.
Ekonomové navíc varují, že spotřebitelé pocítí zdražení ještě dříve, než se nedostatek hnojiv reálně projeví na samotné sklizni. Raj Patel, akademik z Lyndon B. Johnson School of Public Affairs, vysvětluje, že vyšší ceny paliv a energií okamžitě prodražují přesun, zpracování i přípravu jídla. Podle něj to jednoznačně znamená, že svět letos čeká více hladu.
Alzbeta Klein, výkonná ředitelka International Fertilizer Association, dodává, že některé regiony budou zasaženy neúměrně tvrdě. Týká se to zejména částí Afriky a jižní Asie s vysokým podílem drobných farmářů. Země silně závislé na dovozu hnojiv jsou navíc vystaveny obrovskému tlaku na cenovou dostupnost, který geograficky dalece přesahuje hranice blízkovýchodního konfliktu.
