Donald Trump v pondělí předstoupil před novináře v Oválné pracovně s prohlášením, které zcela redefinuje americký přístup ke karibskému regionu. Šéf Bílého domu otevřeně konstatoval, že by pro něj bylo absolutní „ctí“ ostrovní stát „v nějaké formě převzít“. Tato bezprecedentní rétorika přichází v momentě, kdy drtivá americká blokáda uvrhla zemi do jedné z nejhlubších krizí v její moderní historii.
Podle amerického prezidenta je karibský stát v současnosti extrémně oslabený. Lídr Spojených států dokonce naznačil, že by mohl s územím naložit zcela podle svého uvážení. V minulosti již Trump několikrát spekuloval o možnosti takzvaného přátelského převzetí této karibské země, což vyvolává na mezinárodní scéně značné napětí.
Administrativa Spojených států přitom potvrdila, že mezi oběma vládami aktuálně probíhají jednání. Konkrétní obrysy těchto diplomatických rozhovorů však zůstávají zahaleny tajemstvím. Tento vývoj následuje jen několik dní poté, co kubánský prezident Miguel Díaz-Canel veřejně deklaroval snahu o nalezení vyjednaného řešení s cílem ukončit energetickou blokádu.
Vydavatelství The New York Times Company (NYT) přineslo v pondělí závažnou zprávu o tom, že se Trumpova administrativa aktivně snaží o odstranění současného kubánského prezidenta. Zástupci Bílého domu ani amerického ministerstva zahraničí na žádosti o komentář k těmto informacím bezprostředně nereagovali.
Případný politický převrat by však podle dostupných zpráv mohl ponechat tamní komunistickou vládu u moci. Tento postup by přesně kopíroval nedávnou americkou strategii uplatněnou v Íránu a Venezuele, kde Spojené státy cílily výhradně na odstranění radikálních vůdců, zatímco samotné státní aparáty zůstaly nedotčeny.
Zásadní vliv na nejvyšší politické a vojenské kruhy si na ostrově nadále udržuje bratr zesnulého Fidela Castra, Raúl. Podle nepotvrzených zpráv se do tajných vyjednávání s Washingtonem zapojil přímo jeho vnuk, což však oficiální místa v Havaně odmítla jakkoliv potvrdit či vyvrátit.
Kritická situace vyvrcholila v pondělí, kdy ministerstvo energetiky a dolů oznámilo totální selhání národní elektrické sítě. Celý ostrov se tak ocitl v naprosté tmě, což paralyzovalo veškerý běžný život i zbývající hospodářskou aktivitu. Každodenní masivní výpadky proudu se tak staly tvrdou realitou pro miliony obyvatel.
Zatímco americké velvyslanectví v Havaně prostřednictvím sítě X suše konstatovalo, že neexistují žádné informace o termínu obnovení dodávek, kubánská vláda se snažila situaci mírnit. Oficiální místa tvrdila, že v některých izolovaných teritoriích již začaly fungovat lokální mikrosystémy, které mají zajistit alespoň základní přežití infrastruktury.
Zoufalá situace vyvolává ostrou diplomatickou přestřelku na nejvyšších úrovních. Náměstek kubánského ministra zahraničí Carlos Fernández de Cossio v pondělí odpoledne ostře obvinil z masivního blackoutu přímo Washington. Ve svém anglicky psaném příspěvku uvedl, že američtí vládní úředníci musí cítit obrovskou radost z utrpení způsobeného každé kubánské rodině.
Dramatický nedostatek základních životních potřeb a energetická paralýza již začínají eskalovat do otevřených sociálních nepokojů. Zhoršující se podmínky vyústily v pátek večer ve výjimečný protest ve městě Morón, kde frustrace obyvatelstva dosáhla bodu varu.
Podle vyjádření místních představitelů tamní rozzuření demonstranti dokonce založili požár v lokálním sídle komunistické strany. Podobné projevy otevřeného občanského vzdoru jsou v této přísně kontrolované zemi historicky zcela ojedinělé a ukazují na to, že státní aparát ztrácí kontrolu nad vnitřní bezpečností.
Spojené státy americké v lednu zablokovaly klíčové dodávky venezuelského paliva na ostrov. Tento agresivní krok je součástí širší strategie, jejímž cílem je vyvinout maximální tlak na socialistický stát, který představuje úhlavního protivníka Washingtonu již od revoluce v roce 1959.
Klíčová komodita, kterou představuje ropa (CL=F) z Venezuely, přitom dlouhodobě fungovala jako absolutní záchranné lano pro kolabující kubánskou ekonomiku. Caracas plnil roli hlavního mecenáše Havany, přičemž palivo dodával výměnou za služby kubánských lékařů a specialistů na kontrarozvědku.
Tento lukrativní a strategicky životně důležitý výměnný obchod se však zhroutil třetího ledna. Americké vojenské síly tehdy zadržely venezuelského lídra Nicoláse Madura, čímž de facto okamžitě odřízly Kubu od jejího nejdůležitějšího dodavatele strategických surovin.
Ostrovní ekonomika se tak potýká s fatálním deficitem, jelikož z vlastních zdrojů dokáže pokrýt pouze zhruba čtyřicet procent celkové národní poptávky po palivech. Zbytek spotřeby je kriticky závislý na zahraničních dodávkách, které jsou nezbytné nejen pro domácnosti, ale především pro sektor cestovního ruchu a zemědělství.
Aby toho nebylo málo, Havana v posledních týdnech přišla i o svůj záložní energetický zdroj. Mexiko, které dosud fungovalo jako další významný spojenec, s okamžitou platností zastavilo veškeré své ropné dodávky pod přímou hrozbou uvalení drakonických celních poplatků ze strany Trumpovy administrativy.
Tváří v tvář hrozícímu ekonomickému kolapsu je komunistická vláda nucena přistoupit k bezprecedentním ústupkům. Místopředseda vlády Oscar Pérez-Oliva Fraga překvapivě oznámil, že stát nově umožní Kubáncům žijícím v zahraničí investovat do lokálních podniků a přímo je vlastnit.
Tento krok představuje součást mnohem širší snahy o podporu a rozvoj soukromého sektoru na ostrově. Rozsáhlé americké embargo, které se těší podpoře významné části diaspory, však nadále představuje masivní překážku, jež efektivně brání jakémukoliv širšímu rozvoji mezinárodního obchodu a investic.
