Nominant Donalda Trumpa do čela americké centrální banky přichází s překvapivě pragmatickým pohledem na vztah mezi měnovou politikou a politickým tlakem. Kevin Warsh se chystá vlivnému senátnímu výboru pro bankovnictví sdělit, že nezávislost tvůrců úrokových sazeb ve Spojených státech není nijak zásadně ohrožena jen proto, že volení zástupci veřejně volají po změně nákladů na půjčky. Tento postoj představuje výrazný posun v dosavadní rétorice, která jakékoliv politické komentáře směrem k Fedu tradičně vnímala jako útok na jeho institucionální integritu.
Ve svém úvodním prohlášení, které má přednést během úterního slyšení, Warsh jasně deklaruje, že operativní nezávislost měnové politiky zůstává pevná i ve chvíli, kdy prezidenti, senátoři nebo členové Sněmovny reprezentantů vyjadřují své vyhraněné názory na směřování úrokových sazeb. Podle připravených poznámek budoucí šéf centrální banky senátorům zdůrazní, že vedení Fedu musí prokazovat dostatečnou vnitřní sílu, aby dokázalo naslouchat širokému spektru názorů ze všech stran politického i ekonomického spektra.
Zároveň však apeluje na nezbytnou pokoru. Centrální bankéři podle něj musí zůstat otevření novým myšlenkám a flexibilně reagovat na nečekaný hospodářský vývoj. Tato slova přicházejí ve velmi turbulentní době, která bezprostředně následuje po opakovaných a mimořádně hlasitých výzvách Donalda Trumpa ke snížení úrokových sazeb. Současný šéf Bílého domu nešetřil na adresu úřadujícího předsedy Fedu ostrými slovy, když Jaye Powella za jeho neochotu podvolit se politickému tlaku veřejně označil za „hlupáka“ a „omecence“.
Šestapadesátiletý Warsh se před zákonodárci chystá obsáhle obhájit svou kvalifikaci pro tuto klíčovou roli. Opírá se přitom o unikátní kombinaci zkušeností. Jak sám tvrdí, do úřadu přináší cennou perspektivu někdejšího insidera, ale zároveň si zachovává kritického a tázavého ducha člověka zvenčí. Své argumenty podpoří poukazem na prestižní vzdělání na Stanfordově univerzitě, bohatou praxi z drsného prostředí Wall Street a předchozí působení v pozici guvernéra samotného Fedu.
Ačkoliv Warsh, který by mohl převzít kormidlo centrální banky nejdříve 16. května, bezvýhradně hájí nezávislost Fedu při stanovování úrokových sazeb jako naprosto nezbytnou pro udržení inflace pod kontrolou, přichází také s tvrdou kritikou samotné instituce. Bývalý guvernér centrální banky důrazně vyzývá Fed, aby se „držel ve svém pruhu“. Podle jeho přesvědčení banka paradoxně podkopává svou vlastní nezávislost tím, že svévolně zasahuje do oblastí fiskální a sociální politiky, kde nedisponuje žádnou zákonnou pravomocí ani potřebnou odborností.
Ve svém projevu hodlá jasně vymezit hranice působnosti. Fed by podle něj v žádném případě neměl fungovat jako univerzální agentura americké vlády, ani by se neměl pasovat do role jakéhosi odvolacího soudu pro záležitosti, které mají být z podstaty věci diskutovány a rozhodovány na půdě jiných demokratických institucí. Koncept nezávislosti podle Warshe dosahuje svého absolutního vrcholu výhradně při provádění měnové politiky. Stejná míra nedotknutelnosti se však nevztahuje na další funkce, které bance svěřil Kongres.
Představitelé Fedu podle jeho slov nemají nárok na zvláštní shovívavost při správě veřejných prostředků, v otázkách bankovní regulace a dohledu, nebo v oblastech ovlivňujících mezinárodní finance. Centrální banka sice hraje klíčovou roli v bankovním dohledu, ale již nyní úzce spolupracuje s americkým ministerstvem financí a dalšími regulačními orgány při navrhování pravidel a monitorování rizik ohrožujících finanční systém. Tento funkční přesah však aktuálně zastiňuje vyhrocené politické drama.
Úřadující předseda Jay Powell čelí probíhajícímu vyšetřování ze strany ministerstva spravedlnosti. Předmětem zájmu je jeho postup při řízení masivní renovace ústředí Fedu v astronomické hodnotě 2,5 miliardy dolarů. Powell toto vyšetřování otevřeně označil za pouhou záminku a účelový nástroj, který má tvůrce sazeb pod tlakem donutit ke snížení nákladů na půjčky. Do sporu navíc tvrdě zasáhl republikánský senátor za Severní Karolínu Thom Tillis, který zasedá v bankovním výboru dohlížejícím na proces potvrzování nového šéfa Fedu. Tillis nekompromisně prohlásil, že zablokuje postup Warshovy nominace na plénum Senátu, dokud nebude vyšetřování proti Powellovi oficiálně zastaveno.
Nejtvrdší slova si však Warsh schovává pro hodnocení primárního úkolu centrální banky. Senátorům hodlá sdělit, že Fed nejvíce ohrožuje svou vlastní nezávislost ve chvíli, kdy selhává ve svém základním mandátu – udržet inflaci pod kontrolou. Toto selhání má podle něj fatální důsledky, protože vede ke ztrátě důvěry veřejnosti v celý systém ekonomického řízení. Pokud banka nedokáže ochránit kupní sílu obyvatel, lidé logicky začnou pochybovat o tom, zda je nezávislost měnové politiky skutečně tak nedotknutelnou hodnotou, jak se o ní tvrdí.
Historický kontext dává jeho varování značnou váhu. Po odeznění pandemie Covid-19 vyletěla inflace na nejvyšší úroveň za posledních několik desetiletí a v roce 2022 překročila drastickou hranici 7 procent. Ačkoliv od té doby tempo růstu cen zpomalilo, inflace nadále tvrdošíjně zůstává nad dvouprocentním cílem, který si Fed stanovil jako optimum pro zdravou ekonomiku. Situaci navíc komplikuje napjaté geopolitické prostředí.
Očekává se, že cenové tlaky v nadcházejících měsících opět naberou na síle. Hlavním katalyzátorem tohoto rizika jsou dopady válečného konfliktu s Íránem, které se již začínají propisovat do globálních cen energií. Růst nákladů na energie má potenciál kaskádovitě zasáhnout celý dodavatelský řetězec a znovu oživit inflační spirálu, proti které Fed v posledních letech tak složitě bojoval.
Warshův závěrečný apel směrem k zákonodárcům proto bude nekompromisní. Připomene, že Kongres pověřil Fed naprosto jasnou misí: zajistit cenovou stabilitu, a to bez jakýchkoliv výmluv, kličkování, zbytečných sporů nebo projevů úzkosti. „Inflace je volba a Fed za ni musí převzít plnou odpovědnost,“ zazní v jeho klíčovém projevu. Tento radikální návrat k základům centrálního bankovnictví signalizuje, že pod jeho případným vedením by americká centrální banka mohla zaujmout mnohem tvrdší a přímočařejší postoj k ochraně ekonomiky před znehodnocením měny.
