Od samého počátku eskalace vojenského konfliktu s Íránem na Blízkém východě začaly desítky zemí bít na poplach. Podle interního dokumentu, do kterého měla možnost nahlédnout agentura Reuters, iniciovalo celkem sedmadvacet suverénních států bezodkladné kroky k aktivaci speciálních nouzových nástrojů.
Tyto mechanismy mají vládám umožnit extrémně rychlý přístup ke kapitálu z již existujících programů Světové banky. Zmíněné interní memorandum sice explicitně nejmenuje všechny zúčastněné národy ani neprozrazuje celkový objem aktuálně poptávaných prostředků, nicméně samotná dynamika situace ukazuje na závažné trhliny v globální ekonomice. Samotná Světová banka se k úniku těchto informací odmítla oficiálně vyjádřit.
Z dostupných dat nicméně vyplývá, že od vypuknutí blízkovýchodního konfliktu na konci února již tři státy plně finalizovaly a schválily nové pohotovostní instrumenty. Zbylých čtyřiadvacet zemí se momentálně nachází ve fázi urychleného dokončování nezbytných administrativních procesů, aby si zajistily záchrannou finanční síť.
Vojenský konflikt a na něj navazující paralýza globálních energetických sítí tvrdě zasáhly mezinárodní dodavatelské řetězce. Situace je mimořádně kritická zejména pro rozvojové ekonomiky, ke kterým se přes zablokované námořní trasy nedostávají životně důležité dodávky hnojiv. Tento výpadek představuje přímé ohrožení jejich zemědělské a potravinové stability.
Konkrétní dopady lze pozorovat na vládní úrovni v Keni a Iráku. Představitelé obou států oficiálně potvrdili, že intenzivně usilují o rychlou finanční asistenci ze strany Světové banky, aby dokázali zmírnit drtivé ekonomické následky současné krize. Keňa se v současnosti potýká s enormním nárůstem domácích cen pohonných hmot, který dusí tamní ekonomiku.
Irák naopak čelí zcela odlišnému, avšak neméně destruktivnímu problému. Země zaznamenala prudký propad státních příjmů, za kterým stojí primárně Ropa (CL=F) a výrazné lokální narušení jejích námořních exportních tras. Výpadky v exportu této strategické suroviny tak vytvářejí masivní tlak na irácký státní rozpočet.
Zmiňovaných sedmadvacet států zdaleka neoperuje ve vakuu. Jsou součástí mnohem širší kohorty čítající 101 zemí, které si dlouhodobě udržují přístup k předem sjednaným pohotovostním finančním facilitám. Tyto nástroje byly od počátku navrženy s jediným cílem – zajistit bleskové nasazení kapitálu v dobách nečekaných globálních krizí.
Z tohoto rozsáhlého seznamu se již 54 národů aktivně zapojilo do takzvané Opce rychlé reakce (Rapid Response Option), kterou Světová banka nabízí. Jedná se o vysoce flexibilní mechanismus, který suverénním dlužníkům umožňuje prakticky okamžitě realokovat až 10 % svých dosud nevyčerpaných projektových zůstatků. Státy tak nemusí čekat na zdlouhavé schvalování nových úvěrů, ale mohou přesměrovat již schválené peníze tam, kde „hoří“ nejvíce.
Toto masivní provozní zrychlení úzce navazuje na strategická prohlášení z minulého měsíce. Prezident Světové banky Ajay Banga tehdy jasně naznačil, že instituce prošla zásadní revizí svého krizového instrumentária. Díky těmto inovacím by měly mít ohrožené země možnost čerpat mezi 20 a 25 miliardami dolarů prostřednictvím předem sjednaných úvěrových linek a facilit s rychlým uvolňováním prostředků.
Banga navíc zdůraznil, že ambice banky sahají ještě dál. Instituce je podle něj připravena v případě nutnosti dále přeorientovat své širší portfolio. Tento krok by umožnil mobilizovat a efektivně rozmístit až 60 miliard dolarů, a to ve velmi napjatém časovém okně pouhých šesti měsíců. Takový objem likvidity představuje pro zasažené trhy klíčový záchranný polštář.
Zatímco Světová banka eviduje enormní zájem o své flexibilní programy, situace v Mezinárodním měnovém fondu (MMF) nabízí zcela odlišný obrázek. Výkonná ředitelka MMF Kristalina Georgieva sice dříve predikovala, že o krátkodobou nouzovou asistenci v objemu 20 až 50 miliard dolarů požádá až tucet států, realita je však mnohem zdrženlivější.
Podle tří nezávislých zdrojů obeznámených s interním děním bylo v MMF doposud zaregistrováno jen naprosté minimum oficiálních žádostí o pomoc. Většina ohrožených zemí se totiž stáhla do takzvaného vyčkávacího módu. Pozorují vývoj na globálních trzích a pečlivě zvažují, ke které instituci se nakonec se svými žádostmi obrátí.
Analytici a tržní stratégové mají pro tento propastný rozdíl v zájmu jasné vysvětlení. Suverénní dlužníci v současné napjaté situaci demonstrují zcela zjevnou preferenci pro úvěrové facility Světové banky. Vyhýbají se tak formálním a často velmi tvrdým vyjednáváním s Mezinárodním měnovým fondem.
Standardní záchranné programy MMF jsou totiž historicky i v současnosti podmíněny striktními požadavky na fiskální úspory. Vlády, které již tak čelí domácí nespokojenosti kvůli rostoucím cenám energií a potravin, si z politického hlediska nemohou dovolit zavádět drastické rozpočtové škrty. Světová banka jim naproti tomu nabízí záchranné lano bez nutnosti okamžitě paralyzovat vlastní sociální a ekonomické struktury.
