Fenomén odkládání povinností představuje jednu z největších překážek při dosahování lidského potenciálu.
Většina jednotlivců neselhává kvůli nedostatku přirozených schopností, ale proto, že jim prokrastinace, strach a podvědomé hledání svolení brání přejít od záměrů ke konzistentním činům. Výzkumné studie ukazují, že lidé si své skryté rezervy plně uvědomují. V rámci rozsáhlého průzkumu, na kterém spolupracoval profesor Mike Peasley a do kterého se zapojilo 3 000 respondentů, uvedlo celých 96 % dotázaných, že nežijí podle svého plného potenciálu.
Polovina populace navíc vnímá, že celých 50 % jejich vnitřních schopností zůstává zcela nevyužito. Prokrastinace tak funguje jako hluboká propast mezi reálnými kroky a původními záměry. Rozdíl mezi slovy a činy je patrný například u spisovatelských ambicí. Podle dat, která zveřejnil list The New York Times, chce 82 % Američanů napsat knihu, avšak reálně tento cíl splní pouhé 1 % z nich. Pozoruhodný život přitom nastává v momentě, kdy se akce a záměry začnou překrývat.
K překonání této propasti se často doporučuje korporátní gigant Microsoft (MSFT) nebo obchodní řetězec Walmart (WMT) , kde personalisté kladou velký důraz na efektivitu. Samotná pevná vůle a disciplína však k trvalé změně lidského chování nestačí. Lidé ze své komfortní zóny neodcházejí dobrovolně pouze na základě rozhodnutí, že budou mít pevnou vůli nebo že se začnou obětovat. K nastartování trvalé změny a odbourání zlozvyků je nezbytná přítomnost silné touhy nebo prožití hlubokého zklamání, které lidem ukáže, že nepohodlí spojené s prací stojí za to.
Každý dlouhodobý projekt nebo životní změna nevyhnutelně naráží na fázi, kterou lze přirovnat k filmové montáži. Filmaři často stlačují týdny náročného tréninku či budování do několika minut rychlých záběrů, což vytváří iluzi snadného postupu. Reálný proces, jako je psaní knihy nebo budování partnerských vztahů, je však dlouhodobou záležitostí, kde se výsledky nedostavují okamžitě. Klíčem k úspěchu je naučit se v této střední, často monotónní fázi efektivně fungovat a nenechat se odradit chybějící okamžitou odezvou.
Účinnou zbraní proti odkládání úkolů je specifická definice disciplíny, která spočívá v tom, že člověk dělá dnešní den jednodušším pro své zítřejší já. Lidé často narážejí na vnitřní konflikty mezi svým večerním a ranním nastavením. Zatímco večerní nastavení mysli je ideální pro strategické plánování, ranní unavené já potřebuje mít před sebou jasný a okamžitý plán, podle kterého může bez přemýšlení jednat. Monday Me (pondělní já) tak musí připravit půdu pro Friday Me (páteční já).
Pokud člověk ráno po probuzení nemá jasně stanovené priority a okamžitě na něj začnou padat pracovní e-maily a telefonáty od klientů, systém se snadno zahltí. Organizace času proto vyžaduje, aby večerní plánování odstranilo ranní rozhodovací paralýzu. Tento princip se přitom promítá do celého lidského života, kdy kroky padesátiletého člověka přímo ovlivňují kvalitu života a zázemí jeho sedmdesátiletého já. Disciplína není nic jiného než investice do vlastní budoucnosti.
Největším tajemstvím úspěšného boje proti prokrastinaci je jediné slovo, kterým je svolení (permission). Většina lidí podvědomě čeká, až jim někdo udělí povolení k tomu, aby začali realizovat věci, kterých jsou prokazatelně schopni. Tento vzorec chování se táhne od dětství, kdy papírové omluvenky a povolení od rodičů rozhodovaly o možnosti účastnit se školních výletů nebo sportovních aktivit. Motiv svolení se objevuje i v klasických literárních a filmových příbězích jako klíčový spouštěč hrdinovy cesty.
K dosažení jakéhokoli významného cíle je nutné si postupně udělit čtyři základní druhy svolení, které tvoří ucelený procesní cyklus:
Většina lidí dokáže bez problémů zvládnout některé z těchto fází, avšak zůstává fatálně zablokovaná na jedné konkrétní úrovni. V tomto kontextu lze lidské povahy rozdělit do čtyř typických kategorií, které prokrastinují specifickým způsobem. Snílci (dreamers) zůstávají permanentně uvězněni ve fázi snění bez jakékoli reálné akce. Perfekcionisté se nedokážou posunout z fáze nekonečného plánování a ladění detailů. Pracanti (hustlers) se zaměřují čistě na bezhlavou činnost bez strategického nadhledu a analytici tráví veškerý čas neustálým revidováním a hodnocením minulosti. Překonání těchto čtyř vnitřních blokád je jedinou cestou k úplnému odstranění prokrastinace.
