Růstové akcie nadále neohroženě táhnou celý trh k novým a stále vyšším metám. Pokud však patříte mezi defenzivně laděné investory, kteří na trhu pátrají po spolehlivých společnostech vyplácejících pravidelnou rentu, můžete v současném prostředí pociťovat značnou frustraci. Důvodem je prostá matematika, která nekompromisně trestá honbu za pasivním příjmem v době všeobecné tržní euforie.
Hlavní americký index S&P 500 (^GSPC) zažívá od konce roku 2022 neúnavnou býčí rally, během níž si připsal více než stoprocentní zhodnocení. Jen od konce letošního března dokázal tento klíčový benchmark posílit o úctyhodných 16 %. Tato fascinující růstová dynamika má ovšem jeden zásadní vedlejší efekt, kterým je dramatický pokles procentuálního zhodnocení z vyplácených zisků.
Průměrný dividendový výnos celého indexu se v důsledku raketového růstu cen akcií propadl na své historické minimum, které se aktuálně pohybuje těsně nad hranicí pouhého jednoho procenta. Při letmém pohledu na trh by se tak mohlo zdát, že éra štědrých a spolehlivých výnosů definitivně skončila a investoři se musí smířit s minimálními průběžnými příjmy.
Pravda je však mnohem optimističtější, pokud jste ochotni ponořit se hlouběji a podívat se mimo nevyšlapané cesty hlavního proudu. Na trhu stále existují mimořádně silné příležitosti, které dokážou uspokojit i ty nejnáročnější lovce dividend. Zářným příkladem takové anomálie je kanadská společnost Enbridge (ENB) , jež dokonale splňuje parametry ideální příjmové investice s forwardovým dividendovým výnosem ve výši 5,1 %.
Ačkoliv název tohoto podniku pravděpodobně nepatří do běžného slovníku průměrného spotřebitele, existuje obrovská pravděpodobnost, že vaše domácnost pravidelně a nevědomky spoléhá na služby, které tato společnost zajišťuje. Infrastruktura tohoto giganta je totiž naprosto kritickým krevním oběhem celého severoamerického kontinentu.
Enbridge vlastní a provozuje síť ropovodů a plynovodů o celkové délce přesahující 18 000 mil napříč Spojenými státy a Kanadou. Každý jediný den proteče těmito tepnami neuvěřitelných 5,8 milionu barelů ropy a dalších kapalných látek. Společnost fakticky manipuluje s 30 % veškeré ropy vytěžené v Severní Americe a zajišťuje přepravu 20 % zemního plynu, který Spojené státy zkonzumují.
Mnoho investorů se energetickému sektoru vyhýbá, protože ropa (CL=F) je historicky známá svou extrémní a často nepředvídatelnou cenovou volatilitou. Byli jsme svědky toho, jak ceny prudce vystřelily vzhůru kvůli vojenskému konfliktu s Íránem, aby se následně propadly poté, co Mezinárodní energetická agentura (IEA) začala varovat před nadbytkem surovin v příštím roce.
Kouzlo byznys modelu Enbridge však spočívá v tom, že je vůči těmto cenovým výkyvům prakticky imunní. Společnost funguje v podstatě jako obří mýtná brána. Ostatním energetickým firmám účtuje fixní poplatky založené výhradně na objemu zemního plynu a surové ropy, které protlačí jejím potrubím. Dokud Severní Amerika tyto komodity spotřebovává, spolehlivý tok příjmů zůstává naprosto nedotčen.
A data potvrzují, že poptávka je mimořádně silná. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) uvádí, že země jen v březnu spotřebovala téměř 2,78 bilionu kubických stop zemního plynu, což představuje meziroční nárůst o 1 %. Průmysl navíc ve stejném měsíci dodal o 2 % více ropy než loni. EIA dokonce predikuje, že domácí poptávka po zemním plynu letos dosáhne rekordních úrovní.
Tato robustní a neustále rostoucí poptávka po fyzických objemech surovin dává dokonalý smysl ohromující bilanci podniku. Není proto divu, že se Enbridge může pochlubit nepřerušenou 31letou sérií každoročního zvyšování dividend. Tento výkon je v kontextu turbulentního energetického trhu naprosto unikátní a dokazuje sílu „mýtného“ obchodního modelu.
Samozřejmě je nutné pohlédnout i do vzdálenější budoucnosti. Jednoho dne nepochybně nastane doba, kdy se svět začne masivně odklánět od závislosti na ropě a plynu ve prospěch ekologičtějších obnovitelných zdrojů. Tento transformační bod však rozhodně nečíhá nikde za rohem a investoři se nemusí obávat náhlého kolapsu tradiční energetiky.
Mezinárodní energetická agentura v současnosti neočekává, že by svět dosáhl takzvaného „zlomového bodu ropy“ – tedy okamžiku, kdy poptávka po této surovině přestane růst a začne se trvale zmenšovat – dříve než v roce 2050. A i po překročení tohoto milníku budeme stále potřebovat gigantické objemy fosilních paliv. V mezidobí tak existuje obrovský prostor pro generování masivních a stabilních zisků.
Přesto se Enbridge na svou nevyhnutelnou, i když vzdálenou budoucnost již nyní pečlivě připravuje. Společnost strategicky investuje část svých obřích hotovostních toků do obnovitelných zdrojů, jako jsou rozsáhlé větrné farmy a zařízení na produkci solární energie. Obrovskou výhodou tohoto strategického posunu je fakt, že firma má díky svému současnému byznysu dostatek času i kapitálu na to, aby transformaci provedla bezchybně.
Jedinou diskutabilní nevýhodou této investice je skutečnost, že zde nelze očekávat závratné kapitálové zhodnocení samotné ceny akcií. Enbridge je primárně a především nástrojem pro růst stabilního příjmu. V době, kdy zbytek trhu nabízí mizivá procenta, však představuje naprosto elitní defenzivní přístav pro budování trvalého pasivního bohatství.
