Demokraticky zvolení politici musí běžně naslouchat voličům, parlamentu i zahraničním partnerům.
Budoucí britský premiér však bude muset přesvědčit ještě jednu mimořádně vlivnou skupinu – investory na dluhopisovém trhu. Právě jejich reakce totiž v posledních letech stále více ovlivňuje, jaké hospodářské kroky si vláda může dovolit a jaké naopak narazí na odpor finančních trhů.
Debata o síle dluhopisového trhu se ve Spojeném království znovu rozhořela v souvislosti s Andym Burnhamem, bývalým starostou Velkého Manchesteru a jedním z favoritů na budoucí vedení země. Ještě loni kritizoval představu, že by vláda měla přizpůsobovat svá rozhodnutí investorům, kteří drží britský státní dluh. V rozhovoru pro magazín New Statesman uvedl, že by si přál, aby se země posunula „za hranice závislosti na dluhopisových trzích“.
Od té doby však svůj postoj výrazně zmírnil. V květnovém rozhovoru pro ITV News podpořil fiskální pravidla současné labouristické vlády a zdůraznil, že chce veřejný dluh postupně snižovat. Přiznal také, že ignorovat reakce investorů není možné.
Tato změna postoje dobře ilustruje realitu, které čelí politici v zemích s vysokým zadlužením. Jakmile se totiž investoři začnou obávat, že vládní politika vede k neudržitelnému růstu dluhu, mohou začít prodávat státní dluhopisy. Výsledkem je růst jejich výnosů, což automaticky zvyšuje náklady na nové financování státu a postupně se promítá i do celé ekonomiky.
Řada ekonomů upozorňuje, že vliv dluhopisového trhu není otázkou ideologie, ale matematické reality. Pokud stát financuje značnou část svých výdajů prostřednictvím dluhu, stává se do určité míry závislým na důvěře investorů.
Právě na tento aspekt upozornil hlavní tržní ekonom společnosti Capital Economics Jonas Goltermann. Podle něj není možné přehlížet názory věřitelů v situaci, kdy země dluží přibližně 3 biliony liber.
Zatímco politici mohou diskutovat o rozsahu veřejných výdajů, dluhopisový trh představuje praktické omezení toho, co si vláda může dovolit. Pokud investoři ztratí důvěru ve schopnost státu kontrolovat své finance, požadují vyšší výnosy jako kompenzaci za rostoucí riziko.
Vyšší výnosy státních dluhopisů přitom neovlivňují pouze státní rozpočet. Zvyšují také náklady financování v celé ekonomice, včetně hypoték, podnikových úvěrů a dalších forem zadlužení.
Podle Dana Coatswortha z investiční platformy AJ Bell bývají vlády často nuceny reagovat právě ve chvíli, kdy výnosy dluhopisů začnou prudce růst. Takové situace mohou politiky donutit změnit plánovanou politiku, pozastavit některé kroky nebo upravit své rozpočtové plány.
Británie má s reakcí dluhopisových trhů velmi konkrétní zkušenost. V roce 2022 tehdejší premiérka Liz Truss představila rozsáhlý plán daňových škrtů bez odpovídajícího financování.
Investoři reagovali masivním výprodejem britských státních dluhopisů, což vedlo k prudkému růstu výnosů a výrazným turbulencím na finančních trzích. Vláda byla následně nucena velkou část plánů stáhnout a celá krize nakonec vyústila v rezignaci Trussové po pouhých 49 dnech ve funkci.
Tato událost se stala symbolem toho, jak rychle mohou finanční trhy potrestat vládu, pokud získají pocit, že hospodářská politika není dlouhodobě udržitelná.
Následná labouristická vláda vedená Keir Starmer proto po svém nástupu v roce 2024 zdůrazňovala dodržování přísných fiskálních pravidel a omezení růstu zadlužení. Součástí tohoto přístupu byly také postupné daňové změny a snaha udržet veřejné finance pod kontrolou.
Takový rámec sice omezoval prostor pro rozsáhlé nové programy, zároveň však měl investorům signalizovat, že vláda bere stabilitu veřejných financí vážně.
Současný britský veřejný dluh dosahuje přibližně 2,98 bilionu liber, což odpovídá zhruba 95 % velikosti ekonomiky. Dluh se nahromadil během několika významných krizí, mezi které patřila finanční krize v roce 2008, pandemie covidu-19 a energetický šok po ruské invazi na Ukrajinu.
Přestože podíl dluhu na ekonomice zůstává nižší než například ve Francii nebo ve Spojených státech, Británie čelí vysokým nákladům na jeho obsluhu.
V uplynulém fiskálním roce dosáhly úrokové platby z veřejného dluhu 110 miliard liber, což představovalo vyšší částku, než kolik vláda odhadovala na výdaje spojené s obranou země.
Dalším problémem je růst výnosů státních dluhopisů. Výnos desetiletého britského dluhopisu se v březnu dostal nad úroveň 4,9 %, nejvýše od roku 2008. Vyšší výnosy však nejsou pouze britským problémem. Rostou i v dalších zemích, protože investoři reagují na zvýšenou inflaci a nejistotu související s konfliktem mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem.
Vyšší inflace totiž zvyšuje pravděpodobnost přísnější měnové politiky centrálních bank. Investoři následně očekávají vyšší budoucí výnosy a prodávají stávající dluhopisy, což tlačí jejich výnosy vzhůru.
Ekonom Andrew Goodwin z Oxford Economics upozorňuje, že současný růst britských výnosů souvisí především s dopady války s Íránem na ceny energií. Británie je významným dovozcem zemního plynu a změny cen energií mají výrazný dopad na domácí inflaci.
Přesto analytici očekávají, že politická situace může začít hrát větší roli, pokud by se Burnham skutečně stal premiérem. V minulosti totiž hovořil o větší veřejné kontrole některých klíčových sektorů, včetně bydlení, energetiky nebo vodárenství.
Samotné zestátnění vodárenského sektoru by podle odhadu britského ministerstva životního prostředí mohlo stát až 100 miliard liber. Investoři proto budou pečlivě sledovat nejen složení nové vlády, ale také výběr budoucího ministra financí.
Britská zkušenost posledních let ukazuje, že vztah mezi politikou a dluhopisovým trhem je dnes mnohem těsnější než v minulosti. Zatímco voliči rozhodují o tom, kdo usedne v Downing Street, finanční trhy mají významný vliv na to, jaké hospodářské kroky může nová vláda skutečně realizovat.
