Americký dolar měl v posledních měsících vítr v zádech, ale cenová akce na trzích začíná jasně signalizovat, že plachty jsou již napnuté k prasknutí. Ačkoliv americká měna zůstává tou nejčistší špinavou košilí v šatníku států G10, trh s ní začíná být extrémně překoupený. Dolar měl k dispozici všechny myslitelné ingredience potřebné k dalšímu růstu, přesto jeho dynamika viditelně slábne.
Mezi tyto podpůrné faktory patřila kolísající asijská akciová tržní scéna, neústupná inflace ve službách a trh, který stále sázel na další zpřísňování měnové politiky. Významnou roli hrál také bezprecedentní boom umělé inteligence, díky němuž americký hospodářský růst vypadá na papíře mnohem lépe, než jaká je reálná situace pod povrchem. Navzdory tomuto silnému fundamentu však dolar již nereaguje na dobré zprávy se stejným přesvědčením jako dříve.
Tato apatie je klasickým varovným signálem, že rally začíná ztrácet výšku. Slabý tón na asijských trzích to jen potvrzuje. Jihokorejské akcie se potýkají s volatilitou, oživení amerických akciových indexů se ukazuje jako mělké a celkový apetit po riziku zůstává velmi křehký. Pokud měna přestane posilovat tváří v tvář špatným zprávám z okolního světa, obvykle to znamená, že všichni investoři, kteří ji chtěli vlastnit, tak již učinili.
Nejnovější makroekonomická data ze Spojených států přesně vysvětlují, proč se tržní sentiment mění. Celkový růst HDP byl sice revidován směrem nahoru na 2,1 %, ale klíčový údaj o spotřebě byl v tichosti snížen z 1,4 % na pouhých 0,5 %. Nejedná se sice o naprostý kolaps, ale na palubní desce americké ekonomiky se právě rozsvítila výrazná červená kontrolka.
Motor domácností sice stále běží, ale už neutáhne celý vlak. Těžkou práci nyní přebírají kapitálové výdaje spojené s umělou inteligencí, které raketově vzrostly o 15,8 %. Solidní impuls dodaly také vládní výdaje. Ekonomiku tak v současnosti drží nad vodou stroje a fiskální stimuly, nikoliv spotřebitelé, kteří by bezstarostně utráceli plnými doušky. Trhy tuto dvourychlostní ekonomiku dlouho obchodovaly tak, jako by rychlý pruh reprezentoval celou dálnici, což je nebezpečný omyl.
Investice do AI mohou udržet HDP v solidních číslech, ale nedokážou plně nahradit širokou poptávku domácností. Zvláště v době, kdy podpora z daňových škrtů bývalého prezidenta Trumpa začne koncem tohoto roku postupně slábnout. Inflace přitom zůstává dostatečně lepkavá na to, aby udržela centrální banku v ostražitosti. Jádrový index PCE v květnu opět vzrostl o 0,3 %, čímž se meziroční míra posunula na 3,4 %.
Škody nadále páchá sektor služeb, zejména poplatky za správu portfolií, letecká doprava a zdravotní péče. Ceny jádrového zboží však klesly, což ukazuje, že inflační puls je spíše koncentrovaný než plošný. Centrální bankéři vědí, že zvyšovat sazby v době, kdy spotřebitel zpomaluje, je extrémně riskantní. Dvouletý dluhopisový výnos již klesl zhruba o 7 bazických bodů ze svých maxim a dolar tento ústup poslušně následoval.
Zatímco americká ekonomika řeší své vnitřní rozpory, měnový pár EUR/USD (EURUSD=X) začíná nacházet pevnou půdu pod nohama v pásmu 1,1350 až 1,1400. Tento vývoj je však téměř výhradně příběhem amerického dolaru, zatímco Evropa situaci spíše jen sleduje z postranní čáry. Pokud nedojde k prudkému propadu inflace v eurozóně nebo k dramatickému zhoršení rizikového sentimentu, další velký pohyb vzejde z americké úrokové rovnice.
Skutečné napětí se však odehrává v Asii. Měnový pár USD/JPY (USDJPY=X) se dotkl hodnoty 161,95, což znamená, že úroveň 162 již není jen obyčejným psychologickým číslem. Je to pomyslné zábradlí, přes které se trh naklání, aby zjistil, zda je Tokio připraveno zasáhnout. Čím výše tento měnový pár stoupá, tím méně jde o prostý carry trade a tím více se situace mění v riskantní sázku na trpělivost japonských úřadů.
Tokijská inflace udržuje Bank of Japan pod neustálým tlakem. Silnější jádrové ukazatele, rostoucí náklady na práci a slabý jen pumpují do systému importované cenové tlaky. Trh již naceňuje určitou pravděpodobnost dalšího zvýšení sazeb do října. To je naprosto klíčové, protože měnová intervence funguje mnohem lépe, když příběh amerických výnosů současně oslabuje.
Prodávat dolary proti agresivnímu přeceňování Fedu je jako házet pytle s pískem do rozvodněné řeky. Prodávat je ve chvíli, kdy proud přirozeně slábne, je však zcela jiná hra. Pokud silná data z amerického trhu práce posunou kurz zpět ke 162, může to Tokio přimět k okamžité akci. Pokud se ale narativ o zvyšování sazeb v USA začne hroutit, zatímco Japonsko se přiblíží k utažení měnové politiky, populární carry trade se může rázem proměnit v přeplněné divadlo s jediným malým nouzovým východem.
