Budoucnost ropového kartelu OPEC se ocitá na rozcestí.
Válka s Íránem odkryla dlouhodobé rozpory mezi členskými státy a po znovuotevření Hormuzského průlivu sílí tlak některých producentů na výrazné navýšení těžby. Organizace nyní stojí před obtížnou volbou – zachovat jednotu za cenu nižších cen ropy, nebo udržet vyšší zisky s rizikem dalšího rozpadu kartelu.
Napětí uvnitř organizace se vystupňovalo po největším šoku na straně nabídky ropy v historii. Uzavření Hormuzského průlivu ochromilo export významné části světové produkce a nyní, když se lodní doprava postupně obnovuje, začíná boj o nové produkční kvóty.
Během konfliktu čelily země Perského zálivu mimořádně složité situaci. Přestože měly dostatek vytěžené ropy, většina z nich ji nedokázala dostat ke svým odběratelům. Uzavření Hormuzského průlivu ze strany Íránu a následná americká blokáda zadržely přibližně pětinu světových dodávek ropy.
Některé členské státy OPEC, především Írán, Irák a Kuvajt, byly nuceny výrazně omezit těžbu a vyčkávat na obnovení dopravy. S postupným návratem provozu se však začínají znovu otevírat staré spory o rozdělení těžebních limitů.
Největší tlak vyvíjí Irák, druhý největší producent ropy v rámci OPEC. Ministr ropného průmyslu podle agentury Bloomberg připustil, že země bude muset zvážit své další členství v organizaci, pokud nedojde k výraznému navýšení produkčních limitů.
Důvod je zřejmý. Irácká těžba byla válkou zasažena nejvíce. V dubnu a květnu klesla přibližně o 75 % na něco málo přes jeden milion barelů denně, zatímco ještě v lednu a únoru přesahovala 4,5 milionu barelů denně. Bagdád nyní usiluje o povolení zvýšit těžbu na rekordních pět milionů barelů denně a dlouhodobě chce dosáhnout až sedmi milionů barelů denně.
Motivace je především ekonomická. Země potřebuje obnovit příjmy z exportu ropy po měsících výrazných výpadků.
Klíčovou roli při rozhodování bude mít Saúdská Arábie, která je největším producentem v rámci OPEC a tradičně udává směr celé organizaci.
Na rozdíl od Iráku nebo Kuvajtu nebyla její produkce konfliktem zasažena tak výrazně. Saúdům se podařilo obejít uzavřený Hormuzský průliv díky rozsáhlé síti ropovodů vedoucích do přístavu Janbú na pobřeží Rudého moře. Díky tomu mohli pokračovat v exportu bez závislosti na Perském zálivu.
Zatímco produkce Iráku a Kuvajtu během konfliktu prudce propadla, saúdská těžba se snížila o méně než 40 %.
Právě proto Rijád nemá stejnou motivaci rychle navyšovat produkci. Výrazné zvýšení těžby v době, kdy se světová poptávka ještě plně nevzpamatovala, by mohlo vést k prudkému poklesu cen ropy a snížení příjmů celého regionu.
OPEC proto zatím postupuje opatrně. Organizace opakovaně uvedla, že bude navyšovat dodávky pouze postupně a po konzultacích s členskými státy. Skupina OPEC+, která zahrnuje také Rusko a další nečlenské producenty, se během víkendu dohodla pouze na zvýšení produkce o 188 tisíc barelů denně. Šlo již o páté postupné navýšení těžby od března.
Příliš rychlé otevření těžebních kohoutů však může přinést nový problém. Během války sice ceny ropy prudce vzrostly, současně ale kvůli vysokým cenám a omezeným dodávkám oslabila poptávka po pohonných hmotách.
Obnova spotřeby zatím není dostatečně silná a není jisté, zda se vůbec vrátí na úroveň před konfliktem. To se týká zejména Číny a Evropy, kde během jara pokračovalo rychlé rozšiřování elektrifikace.
Na trh se navíc začínají vracet miliony barelů ropy, které byly během uzavření průlivu zadrženy. Pokud OPEC současně výrazně zvýší těžbu, mohl by vzniknout dočasný přebytek nabídky, na který nebude existovat dostatečná poptávka.
Určitou podporu by sice mohlo přinést doplnění strategických a komerčních ropných rezerv, které během války výrazně poklesly zejména ve Spojených státech a Číně. Od začátku konfliktu se světové zásoby snížily přibližně o 1,4 miliardy barelů. Obnova těchto rezerv však bude pravděpodobně záležitostí až roku 2027, protože vlády budou nejprve sledovat další vývoj cen.
Pokud bude OPEC těžit výrazně více, nová produkce se dostane do přímé konkurence s přibližně 90 miliony barelů ropy, které se nyní postupně vracejí na světový trh přes znovuotevřený Hormuzský průliv. Slabší poptávka by pak mohla ceny výrazně stlačit.
Podle odhadů některých ekonomů je příští rok ve hře cena kolem 60 dolarů za barel, zatímco v roce 2028 by mohla ropa klesnout až k 50 dolarům za barel.
Vnitřní soudržnost OPEC je podle řady pozorovatelů stále slabší. Organizace má přitom silnou motivaci udržet členské státy pohromadě, protože společný postup jí umožňuje lépe reagovat na rychle se měnící trh i rostoucí konkurenci ze strany Spojených států.
Na druhé straně však sílí požadavky zemí, které chtějí po skončení konfliktu co nejrychleji obnovit export a získat zpět ztracené příjmy.
Teoreticky existuje i krajní scénář. Saúdská Arábie by mohla souhlasit s velmi vysokými produkčními limity a sama výrazně navýšit těžbu. Takový krok by mohl vyvolat prudký propad cen až do oblasti 40 dolarů za barel, což by si podle některých odhadů mohli dovolit především finančně silnější Saúdové, zatímco řada ostatních producentů by se dostala pod výrazný ekonomický tlak.
Takový vývoj zatím není považován za nejpravděpodobnější variantu. Přesto zůstává jednou z možností, pokud se rozpory uvnitř OPEC budou dále prohlubovat a členské státy nenajdou společnou řeč ohledně budoucí produkční politiky.
