Skupina technologických gigantů známá jako Magnificent Seven byla v posledních dvou letech symbolem růstu amerických akciových trhů. Společnosti Nvidia (NVDA) , Meta Platforms (META) , Apple (AAPL) , Microsoft (MSFT) , Alphabet (GOOGL) , Amazon (AMZN) a Tesla (TSLA) výrazně přispěly k rekordním hodnotám indexu S&P 500 a přitahovaly většinu pozornosti investorů.
Poslední měsíce však ukazují, že tato skupina už se nepohybuje jako jeden celek. V červnu firmy dohromady přišly o více než 2 biliony dolarů tržní hodnoty a investoři začali jednotlivé společnosti posuzovat mnohem více podle jejich vlastních výsledků než podle příběhu o umělé inteligenci.
Vývoj zároveň otevírá širší otázku, zda podobná označení, jako jsou Magnificent Seven nebo dřívější FAANG, nepřispívají k přílišnému zjednodušování trhu a podceňování rozdílů mezi jednotlivými firmami.
V letech 2024 a 2025 představovaly společnosti Magnificent Seven přibližně třetinu tržní kapitalizace indexu S&P 500 a zároveň se podílely na významné části jeho celkového růstu.
Investoři věřili, že masivní investice do umělé inteligence povedou k dlouhodobému růstu zisků. Největší technologické společnosti proto oznámily mimořádně ambiciózní investiční plány.
Hyperscaleři, tedy především Meta Platforms, Amazon, Microsoft a Alphabet, mají během let 2025 a 2026 investovat do infrastruktury pro umělou inteligenci více než 1 bilion dolarů.
Právě zde však začaly vznikat první pochybnosti.
Část trhu se obává, že tempo kapitálových výdajů převyšuje schopnost těchto společností vytvářet odpovídající zisky i provozní hotovost. Rostoucí investice zároveň znamenají vyšší potřebu financování a větší závislost na dluhu.
Dalším problémem jsou rostoucí ceny komponentů, zejména paměťových čipů, které zvyšují náklady datových center a mohou snižovat provozní marže technologických firem.
Přestože některé akcie v červenci část ztrát umazaly, pozornost investorů se začala přesouvat od společného příběhu ke konkrétním výsledkům jednotlivých podniků.
Podobná označení nejsou na akciových trzích ničím novým.
Před Magnificent Seven dominovala skupina FAANG, kterou tvořily společnosti Facebook, Amazon, Apple, Netflix a Google. Ještě dříve investoři hovořili o legendární skupině Nifty Fifty, tedy padesáti amerických společnostech, které byly v 60. letech považovány za téměř jistou investici.
Tehdy převládal názor, že jde o firmy, které stačí jednou koupit a držet prakticky navždy.
Historie však ukázala opak.
Řada tehdejších ikon, například Avon, Polaroid, Eastman Kodak nebo Xerox, později ztratila své dominantní postavení nebo se dostala do vážných problémů.
Současná situace připomíná, že ani nejúspěšnější technologické společnosti nejsou imunní vůči změnám konkurenčního prostředí ani technologickému vývoji.
Magnificent Seven navíc nikdy netvořila skutečně homogenní skupinu. Zahrnovala výrobce čipů, softwarové firmy, internetové platformy, automobilku i internetového obchodníka.
Přesto s nimi investoři často zacházeli jako s jediným investičním tématem.
Dnes se tento přístup začíná měnit. Akcie jednotlivých společností reagují na vlastní výsledky, investiční plány i výhledy, místo aby se pohybovaly společně.
Významnou roli při růstu největších technologických společností sehrál také rozmach pasivního investování.
Indexové fondy a ETF nakupují akcie podle jejich váhy v indexu. Čím vyšší tržní kapitalizaci společnost má, tím více kapitálu do ní automaticky proudí.
Růst ceny akcií tak vede k ještě vyšším nákupům ze strany pasivních fondů, což může koncentraci trhu dále posilovat.
Podobný efekt vzniká také u správců aktiv, kteří porovnávají svou výkonnost s hlavními akciovými indexy. Pokud mají ve velkých technologických firmách nižší zastoupení než index, často jsou nuceni jejich akcie dokupovat, aby se od benchmarku příliš neodchýlili.
Výsledkem může být situace, kdy ceny některých akcií rostou rychleji než jejich fundamentální hodnota.
Takové prostředí může vést k nesprávnému rozdělování kapitálu v ekonomice, protože investice směřují především do firem s nejvyšší tržní kapitalizací, nikoli nutně do společností s nejlepším poměrem mezi cenou a skutečnou hodnotou.
Přes současné pochybnosti zůstává umělá inteligence jedním z nejsilnějších dlouhodobých investičních témat.
Na rozdíl od předchozích technologických revolucí může AI nejen zvyšovat produktivitu zaměstnanců, ale také urychlovat samotnou tvorbu nových znalostí a technologií.
Právě tato možnost podporuje vysoká očekávání investorů.
Historie technologických revolucí však ukazuje, že mezi prvotním nadšením a skutečnými ekonomickými přínosy často uplyne řada let.
Podobný vývoj zažily například železnice v 19. století. Přestože tehdejší investiční horečka vedla k finančním ztrátám a nadbytečné výstavbě tratí, železniční síť následně zásadně změnila fungování ekonomiky.
Stejný scénář může nastat i u umělé inteligence. Některé dnešní investice se nemusí vyplatit, jiné však mohou vytvořit infrastrukturu, na níž bude stát další technologický rozvoj.
Z pohledu investorů proto zůstává otevřená řada zásadních otázek. Není jasné, jak dlouho budou současné AI čipy technologicky konkurenceschopné, jak rychle se vrátí investice do datových center ani které společnosti budou z dlouhodobého hlediska hlavními vítězi.
Proto je stále důležitější diverzifikace.
Příliš vysoká koncentrace portfolia v několika technologických společnostech může představovat významné riziko, zejména pokud se změní sentiment trhu nebo investoři začnou přehodnocovat očekávání budoucího růstu.
Vedle akcií proto může být vhodné rozkládat investice také mezi různé regiony, sektory a třídy aktiv. V prostředí zvýšené nejistoty mohou hrát větší roli i hotovost nebo reálná aktiva.
Příběh Magnificent Seven tak připomíná, že atraktivní investiční označení mohou být užitečnou zkratkou, nikdy by však neměla nahrazovat analýzu jednotlivých společností. Na akciových trzích totiž žádná skupina lídrů nezůstává na vrcholu navždy.
