Vedoucí představitelé společností zaměřených na umělou inteligenci ustupují od dřívějších prognóz, podle nichž měla tato technologie připravit o práci miliony lidí. Během méně než jednoho roku se jejich komunikace posunula k důrazu na podporu pracovníků, rekvalifikace a vznik nových profesí.
Podobný vývoj doprovázel také předchozí technologické změny. Zpráva výboru vedeného Herbertem Hooverem z roku 1929 označila dopady elektrifikace a mechanizace za „technologickou nezaměstnanost“, současně ale uvedla, že část propuštěných pracovníků absorboval sektor služeb. Po vypuknutí hospodářské krize nezaměstnanost vzrostla na historická maxima, zatímco továrny do roku 1937 téměř obnovily produkci z roku 1929 s menším počtem zaměstnanců. K návratu nezaměstnanosti na úroveň před krizí by bylo potřeba přibližně 20 % více pracovních míst.
Obavy z automatizace se vrátily v 1960. letech, kdy prezident Lyndon B. Johnson vytvořil Národní komisi pro technologie, automatizaci a hospodářský pokrok. Ta dospěla k závěru, že technologie ruší pracovní místa, nikoli práci. Napětí nakonec omezily válečné výdaje a odvody během války ve Vietnamu, které zvýšily poptávku po pracovní síle.
