Americký dluhopisový trh se znovu dostává pod tlak.
Výnos 30letých státních dluhopisů se přiblížil nejvyšším hodnotám od roku 2007 a další komplikaci může představovat Japonsko, které je s přibližně 1,1 bilionu dolarů největším zahraničním držitelem amerického vládního dluhu.
Výnos amerického 30letého dluhopisu se pohybuje kolem 5,27 %. Vyšší dlouhodobé sazby přitom zdražují hypotéky i financování firem a mohou ovlivňovat také ocenění akcií.
Situaci komplikuje vývoj v Japonsku. Výnos tamního desetiletého státního dluhopisu se poprvé od roku 1996 pohybuje kolem 3 %, což může domácím investorům snížit motivaci přesouvat kapitál do amerických státních dluhopisů.

Japonsko strávilo desítky let v prostředí mimořádně nízkých úrokových sazeb. Penzijní fondy, pojišťovny a další velcí institucionální investoři proto hledali vyšší výnosy v zahraničí a americké státní dluhopisy se staly jedním z důležitých míst, kam tento kapitál směřoval.
Podmínky se ale mění.
Výnos desetiletých japonských státních dluhopisů se nyní pohybuje kolem 3 %, nejvýše od roku 1996. Japonští investoři tak mohou dosáhnout výraznějšího výnosu přímo na domácím trhu.
To vytváří potenciální problém pro Spojené státy. Pokud bude část japonského kapitálu směřovat zpět na domácí trh, může oslabit jeden z dlouhodobých zdrojů zahraniční poptávky po americkém vládním dluhu.
Druhé riziko souvisí s kurzem japonského jenu.
Pokud japonské úřady chtějí podpořit domácí měnu, mohou nakupovat jeny za dolary. K získání potřebných dolarů může být jednou z možností prodej amerických státních dluhopisů.
V takovém případě by se na trhu objevila dodatečná nabídka amerického dluhu právě v době, kdy jsou dlouhodobé výnosy už nyní na vysokých úrovních.
Americké ministerstvo financí se přitom snaží situaci na dlouhém konci výnosové křivky stabilizovat. V předchozím měsíci zdvojnásobilo objem zpětných odkupů dlouhodobých státních dluhopisů.
Přesto se výnos 30letého amerického dluhopisu vrátil k přibližně 5,27 % a znovu se přibližuje nejvyšší hodnotě od roku 2007.
Dosavadní data nicméně nenaznačují výrazný výprodej dlouhodobých amerických státních dluhopisů ze strany japonských investorů.
Investoři z Japonska do konce června čistě prodali americký vládní dluh v hodnotě přibližně 71 miliard dolarů.
Rozhodující je ale struktura těchto prodejů.
Z uvedené částky připadalo přibližně 69 miliard dolarů na krátkodobé pokladniční poukázky, jejichž splatnost nepřesahuje jeden rok. Čisté prodeje dlouhodobějších dluhopisů a státních pokladničních poukázek činily pouze zhruba 3 miliardy dolarů.
Právě tato skutečnost je pro americké finanční trhy důležitá.
Dlouhodobé výnosy jsou totiž mnohem těsněji spojeny s úrokovými sazbami hypoték, náklady firemního financování a oceněním akciových společností. Výrazný odliv japonského kapitálu z dlouhodobých amerických dluhopisů by proto mohl mít širší dopad než prodej krátkodobých instrumentů.
Takový scénář se zatím nenaplnil.
Riziko však zvyšuje skutečnost, že Japonsko už nemusí být při hledání výnosů tolik závislé na zahraničních aktivech jako v minulosti.
Pokud mohou domácí státní dluhopisy nabídnout přibližně 3% výnos, rozdíl proti americkému trhu se z pohledu japonských investorů zmenšuje. Do rozhodování navíc vstupuje měnové riziko spojené s pohybem dolaru a jenu.
Jednou z možností, jak zabránit tomu, aby intervence na podporu jenu vedly k rozsáhlým prodejům amerických dluhopisů, je program FIMA repo facility amerického Federálního rezervního systému.
Mechanismus umožňuje zahraničním měnovým institucím dočasně vyměnit americké státní dluhopisy za dolarovou hotovost prostřednictvím Fedu.
Japonsko tak nemusí v případě potřeby dolarové likvidity okamžitě prodávat své Treasuries na otevřeném trhu.
Význam tohoto mechanismu vzrostl poté, co Spojené státy a Japonsko 31. července společně intervenovaly na podporu jenu. Japonská strana následně uvedla, že chce FIMA využívat také v budoucnu.
Americký ministr financí Scott Bessent zároveň vyzval Fed, aby zvážil rozšíření kapacity tohoto programu.
FIMA tak může zmírnit jeden konkrétní zdroj tlaku. Pokud Japonsko potřebuje dolary pro měnovou intervenci, nemusí kvůli tomu ve velkém prodávat americké státní dluhopisy.
Program ale neřeší druhou část problému.
Nemůže přimět japonské investory k nákupu amerických dluhopisů v situaci, kdy jim domácí trh začíná nabízet podstatně atraktivnější výnosy než v minulých desetiletích.
Pro americký dluhopisový trh tak bude důležitý nejen vývoj jenu, ale také to, zda vyšší japonské sazby povedou k dlouhodobějšímu přesunu kapitálu zpět do Japonska.
Výnos 30letého amerického dluhopisu kolem 5,27 % už nyní ukazuje na napjatější podmínky na dlouhém konci trhu. Pokud by se k současnému prostředí přidal výraznější pokles zahraniční poptávky, mohlo by to vytvořit další tlak na dlouhodobé výnosy a následně i na náklady financování v americké ekonomice.
