Vanguard 500 Index Fund (VFINX) na konci minulého měsíce oslavil 50 let od svého vzniku. Fond funguje od srpna 1976 a jeho výsledky nyní umožňují porovnat pasivní sledování širokého amerického akciového trhu s desítkami aktivně spravovaných fondů napříč několika desetiletími.
Jeho historie se liší od obvyklého vývoje nových investičních strategií. Ty mohou po svém zavedení vykazovat lepší výsledky než konkurence, postupně však jejich náskok často mizí. Vanguard 500 spolu s obdobnými široce zaměřenými indexovými fondy podle dlouhodobých údajů překonal velkou část investičních poradců z Wall Street.
Fond kopíruje vývoj indexu S&P 500 (^GSPC) , takže jeho výkonnost vychází z pohybu širokého souboru velkých amerických společností. Padesátileté období zároveň zahrnuje různá stadia hospodářského cyklu i opakované změny podmínek na kapitálových trzích.
Samotné pořadí mezi fondy, které existují dodnes, ovšem vytváří odlišný obraz. Podle údajů služby Morningstar Direct, provozované společností Morningstar (MORN) , zaujímá Vanguard 500 Index Fund 43. místo mezi 93 podílovými fondy, u nichž jsou dostupná data sahající až do srpna 1976.
V této skupině se tedy nachází přibližně uprostřed. Výběr však zahrnuje pouze fondy, které přečkaly celé sledované období, a nezachycuje produkty, jež mezitím ukončily činnost, byly zrušeny nebo přestaly být obchodovány.
Přesný počet fondů, které existovaly v roce 1976 a během následujících 50 let zanikly, dostupná analýza neurčila. Podle údajů Morningstar a organizace Investment Company Institute se však jejich počet pohybuje ve stovkách. Jejich vynechání z dnešních žebříčků vytváří takzvané zkreslení přeživších.
Výpočet zahrnující fungující i zaniklé fondy posouvá Vanguard 500 Index Fund mezi 81. až 90. percentil. Jinými slovy, jeho výsledek by při započtení celého původního souboru překonal nejméně čtyři pětiny srovnávaných fondů.
Tento odhad stojí na předpokladu, že fondy, které během sledovaného období přestaly existovat, v okamžiku svého zániku zaostávaly za indexem S&P 500. Přesné výsledky každého z nich nejsou k dispozici, a proto jde o interval založený na počtech fondů, které v uplynulém půlstoletí ukončily obchodování.
Lawrence Tint, jenž patřil k prvním účastníkům vývoje indexových fondů, označil tento předpoklad za přiměřený. Tint v minulosti vedl americké aktivity Barclays Global Investors, organizace, která vytvořila značku iShares. Ta je nyní součástí společnosti BlackRock (BLK) .
Podle Tinta fondy obvykle zanikají proto, že spravují příliš malý objem majetku na to, aby jejich provoz zůstal ziskový. Nedostatečný objem prostředků pod správou přitom ve většině případů souvisí se slabší historickou výkonností.
Kontrolní srovnání nabízí také databáze investičních zpravodajů společnosti Hulbert Financial Digest. Její historie sahá do roku 1980, tedy téměř stejně daleko jako údaje Vanguardu. V té době existovalo 49 modelových portfolií, jejichž výsledky bylo možné dlouhodobě sledovat.
Do současnosti z nich přetrvala pouze čtyři portfolia, která zároveň za celé období překonávají širší trh. Pokud se stejně jako u podílových fondů předpokládá, že zaniklá portfolia v době ukončení za trhem zaostávala, vychází umístění Vanguard 500 Index Fund mezi zpravodaji na 92. percentil.
Rozdíl mezi 43. místem z 93 přeživších fondů a odhadovaným umístěním nad 80. percentilem v původním širším souboru ukazuje, jak výrazně může výsledky dlouhodobého srovnání ovlivnit vyřazení zaniklých produktů. Padesátiletá historie Vanguardu tak poskytuje především rozsáhlý soubor dat o výkonnosti indexového přístupu a o proměnách fondového trhu od roku 1976.
