Ropný trh zatím drží. Válka s Íránem trvá déle než šest měsíců, přesto se svět vyhnul scénáři, ve kterém by rozsáhlý výpadek dodávek způsobil nekontrolovatelný růst cen ropy.
Situace ale rozhodně není bezproblémová. Vyšší ceny pohonných hmot stály průměrnou americkou domácnost od začátku konfliktu téměř 800 dolarů a fungování trhu závisí na kombinaci alternativních přepravních tras, čerpání zásob a výrazného poklesu globální spotřeby.
Právě tyto faktory zatím pomáhají kompenzovat výpadek přibližně 13 milionů barelů ropy denně, který konflikt způsobil. Otázkou zůstává, jak dlouho může současná rovnováha vydržet.
Pokud se konflikt protáhne a Hormuzský průliv zůstane omezeně průjezdný, zásoby se mohou postupně dostat na kritickou úroveň. Ropný trh by pak byl výrazně citlivější na další výpadky a ceny by mohly prudce růst.
Současný konflikt způsobil největší výpadek dodávek ropy, jakému kdy trh čelil. Přesto ceny nevystoupaly na historická maxima. Za relativní odolností stojí především tři faktory.
Prvním jsou alternativní způsoby dopravy ropy mimo Hormuzský průliv. Saúdská Arábie využívá ropovody, kterými dokáže přesunout několik milionů barelů denně do přístavů mimo bezprostřední dosah Íránu.
Tato alternativa však není bez rizika. Rychlý postup húsijských sil podporovaných Íránem vytváří další nejistotu kolem bezpečnosti přepravních tras a zpochybňuje dlouhodobou spolehlivost tohoto řešení.
Další část ropy se nadále přepravuje samotným Hormuzským průlivem. Americká armáda ve spolupráci se státy Perského zálivu koordinuje eskortování přepravy, které umožňuje dostávat část produkce přes strategickou námořní trasu navzdory konfliktu.
Současně vzrostla těžba mimo hlavní oblast konfliktu. Spojené státy, Venezuela, Brazílie, Guyana a Kanada dohromady zvýšily produkci přibližně o dva miliony barelů denně. Nové dodávky tak částečně nahrazují objemy ztracené na Blízkém východě.
Druhým významným faktorem jsou globální zásoby. Řada zemí mimo Spojené státy a Čínu zatím spotřebovala podstatně menší část svých rezerv, než se původně očekávalo. Díky tomu zůstává k dispozici určitá bezpečnostní rezerva pro případ dalšího zhoršení situace.
Třetím a mimořádně důležitým faktorem je pokles spotřeby. Globální poptávka po ropě během války klesla přibližně o pět milionů barelů denně.
Spotřebitelé v řadě zemí omezili cestování, začali více využívat veřejnou dopravu nebo přešli k elektromobilům. Některé podniky znovu podporují práci z domova. Čína zároveň exportuje takové množství elektromobilů, že to vytváří tlak na dostupnou globální přepravní kapacitu.
Poptávku po surové ropě omezuje také nedostatečná rafinérská kapacita na Blízkém východě, v Rusku a Číně. Výsledkem je situace, kdy se mimořádný výpadek nabídky částečně vyrovnal kombinací vyšší produkce v jiných regionech a nižší spotřeby.
Současný systém může fungovat poměrně dlouho, není však neomezeně udržitelný. Největší otázkou jsou zásoby ropy, které Spojené státy a Čína využívají k tlumení dopadů konfliktu.
Výrazné varování přišlo už v červenci, kdy zásoby v klíčovém americkém ropném uzlu Cushing v Oklahomě klesly na provozní minimum. Při tak nízké úrovni už fyzikální omezení infrastruktury komplikují přepravu ropy prostřednictvím ropovodů do rafinerií.
Situace se následně mírně zlepšila a zásoby v Cushingu se dostaly nad kritickou hranici. Předchozí pokles ale ukázal, jak napjatý systém může být.
Čína v posledních týdnech velmi pozvolna zvýšila dovoz ropy, stále však nakupuje o několik milionů barelů denně méně než před začátkem války. Přesná velikost čínských zásob není veřejně známá, odhady se však pohybují kolem jedné miliardy barelů.
Pokud bude konflikt pokračovat dostatečně dlouho, zásoby se budou postupně snižovat. V určitém okamžiku může trh přijít o jednu ze svých hlavních pojistek proti nedostatku nabídky.
Samotný pokles zásob nemusí okamžitě vyvolat cenový šok. Mohl by však výrazně zvýšit volatilitu, protože trh by měl stále menší schopnost absorbovat další nečekané výpadky.
Významným problémem je také skutečnost, že alternativní ropovody nelze budovat dostatečně rychle. Ani nové zdroje produkce například ve Venezuele nemusí být schopné dlouhodobě nahradit všechny chybějící dodávky.
Pokud by se současné podmínky udržely, větší problémy by se mohly projevit zejména během příštího roku. Trh by se postupně dostával do prostředí s menšími zásobami a výrazně nižší rezervní kapacitou.
Dlouhodobá válka proto nemusí způsobit okamžitý kolaps ropného trhu. Může ale postupně odstranit jednotlivé bezpečnostní vrstvy, které zatím umožňují systému fungovat.
Další slabinou současného systému je závislost na americké vojenské podpoře námořní přepravy. Fungování trhu není výsledkem pouze standardních tržních mechanismů. Část dodávek zůstává dostupná právě díky vojenskému zajištění přepravy.
Takový systém je finančně i logisticky náročný. Pokud by konflikt pokračoval dlouhodobě, Spojené státy by musely udržovat rozsáhlou eskortní operaci bez jasného termínu jejího ukončení.
Současný konflikt se může pohybovat v určité šedé zóně, kdy období relativního klidu střídají epizody prudké eskalace. To vytváří prostředí, ve kterém ropný trh funguje, ale zároveň zůstává neustále vystaven možnosti dalšího šoku.
Významným rizikem by byl například rozsáhlejší útok na energetickou infrastrukturu. Podobné události mohou během krátké doby omezit nabídku a vyvolat prudkou reakci cen.
Pokud by současná situace pokračovala dlouhodobě, ropa by se podle jednoho ze scénářů mohla stabilizovat kolem 87 dolarů za barel. Jiný odhad počítá v případě dlouhotrvajícího konfliktu s cenou ropy Brent kolem 89 dolarů za barel v příštím roce.
V případě ukončení války by naopak cena mohla výrazně klesnout, přibližně k 64 dolarům za barel.
Rozdíl mezi těmito scénáři ukazuje, jak významnou rizikovou prémii konflikt vytváří. Trh se sice přizpůsobil omezenému fungování Hormuzského průlivu, ale návrat k plné předválečné kapacitě zůstává nejistý.
Situaci komplikuje také riziko kolem dalších strategických námořních tras. Pokud by byly současně ohroženy alternativní možnosti přepravy, schopnost trhu nahrazovat chybějící dodávky by se výrazně snížila.
Spojené státy se už připravují na možnost, že omezení nabídky nebude krátkodobou záležitostí. Americká Energy Information Administration očekává, že vývoz ropy přes Hormuzský průliv zůstane omezený po celý zbytek roku.
Výhled pro Blízký východ je ještě delší. Produkce ropy v regionu se nemusí vrátit na předválečné úrovně ani do konce příštího roku.
Ropný trh se tak nemusí vracet k podmínkám, které existovaly před začátkem konfliktu. Místo toho může vzniknout nový režim charakterizovaný trvale vyššími geopolitickými riziky, omezenou námořní přepravou a větší závislostí na alternativních dodavatelích.
Z krátkodobého pohledu se ukázalo, že globální energetický systém je podstatně odolnější, než se při vypuknutí války očekávalo. Výpadek kolem 13 milionů barelů denně byl částečně kompenzován nižší spotřebou, vyšší produkcí mimo region, zásobami a alternativními trasami.
Dlouhodobý scénář je složitější. Pokles globální poptávky o pět milionů barelů denně nemusí být trvalý, stejně jako nelze neomezeně čerpat strategické a komerční zásoby nebo spoléhat na vojensky chráněnou přepravu.
Pokud se některý z těchto pilířů oslabí, trh bude mít stále menší prostor reagovat na další problémy. Výsledkem nemusí být okamžitý nedostatek ropy, ale výrazně vyšší cenová volatilita a rostoucí riziko prudkých cenových skoků.
Současná rovnováha proto ukazuje, že ropný trh dokáže s dlouhodobým konfliktem fungovat. Zároveň však není jisté, zda může stejným způsobem fungovat neomezeně dlouho.
Čím déle válka potrvá, tím větší význam budou mít zbývající zásoby, dostupnost alternativních přepravních tras a schopnost producentů mimo Blízký východ navyšovat těžbu. Právě jejich vývoj rozhodne, zda se dnešní vyšší, ale stále zvládnutelné ceny stanou novým normálem, nebo pouze přechodným obdobím před dalším výrazným ropným šokem.
