Prodej šampaňského tradičně vrcholí v období kolem Vánoc a Nového roku, kdy se tento ikonický nápoj stává symbolem oslav, luxusu a výjimečných okamžiků.
Pro investory i celý vinařský sektor však tento sezónní nárůst poptávky zastiňují hlubší strukturální problémy, které se v posledních letech dostaly do popředí. Vedle kolísající globální poptávky a nových obchodních bariér čelí francouzský šampaňský průmysl také vážné reputační zátěži v podobě skandálů spojených se zneužíváním sezónní pracovní síly.
Každoročně přijíždí do oblasti Champagne přibližně 120 000 sezónních pracovníků, kteří během několika málo týdnů sklízejí hrozny na zhruba 34 000 hektarech vinic. Krátké časové okno sklizně vytváří extrémní tlak na organizaci práce, logistiku i nábor pracovníků. Právě tato kombinace se však ukázala jako slabé místo celého systému. Mnozí sběrači, často cizinci nebo nelegální migranti, pracovali v minulosti v podmínkách, které neodpovídaly ani základním pracovním a bezpečnostním standardům.
Temná stránka odvětví se naplno ukázala během extrémní vlny veder na konci léta 2023, kdy během sklizně zemřeli nejméně čtyři migrující sběrači hroznů, známí jako vendangeurs. Událost, později označovaná jako „sklizeň hanby“, otevřela debatu o systémovém vykořisťování pracovníků v jednom z nejprestižnějších vinařských regionů světa. Vyšetřování odhalilo nadměrnou pracovní dobu, nízké mzdy, chybějící ochranné pomůcky, nedostatek pitné vody i nevyhovující ubytování.
V létě 2025 vyústily tyto události v soudní proces, během něhož byli tři lidé obviněni z obchodování s lidmi a vykořisťování více než 50 migrantů ze západní Afriky. Oběti u soudu popsaly zacházení „jako s otroky“ a život v nehygienických podmínkách bez základního zázemí. Francouzská inspekce práce konstatovala, že tyto praktiky vážně ohrožovaly zdraví i důstojnost pracovníků. Klíčovou roli sehrály náborové agentury a subdodavatelé, kteří poskytovali pracovní sílu vinařským domům a umožňovali obcházení odpovědnosti.
Státní zástupce během procesu v Châlons-en-Champagne zdůraznil, že nelze tolerovat situaci, kdy se za prestižní lahví šampaňského skrývá nekontrolované subdodavatelství a zjevné špatné zacházení. Odbory upozorňují, že právě tento model umožnil části producentů „přivírat oči“ nad nelegálními praktikami.
Zastřešující organizace Comité Champagne, která reprezentuje více než 16 000 vinařů, 130 družstev a 370 šampaňských domů, přiznala, že soudní kauzy poškodily image celého odvětví. Její vedení deklarovalo nulovou toleranci vůči dalšímu zneužívání a spustilo akční plán „Společně za sklizeň šampaňského“, jehož cílem je zpřísnění kontrol, zlepšení ubytování pracovníků a jasnější pravidla pro nábor sezónních sil.
Některé velké společnosti se snaží demonstrovat aktivní přístup. Moët & Chandon, největší producent šampaňského na světě a součást skupiny LVMH, investoval v roce 2024 přibližně 1,5 milionu eur do rozšíření ubytovacích kapacit pro sběrače, čímž navýšil celkový počet lůžek na 1 900. Odbory však upozorňují, že podobné kroky musí být plošné, nikoli výjimkou.
Celý sektor se přitom nachází v náročném ekonomickém období. Sklizeň v roce 2024 byla podprůměrná kvůli jarním mrazům a deštivému létu, které ustalo až těsně před koncem vegetační sezóny. Rok 2025 byl z pohledu kvality hroznů výrazně lepší, což producentům dodalo alespoň částečný optimismus. Ten však brzdí vývoj na globálních trzích.
Šampaňské sice tvoří pouze asi 10 % světové produkce šumivého vína objemově, ale představuje přibližně 35 % jeho celkové tržní hodnoty. Přesto se v posledních letech potýká s poklesem poptávky, a to jak kvůli změnám spotřebitelského chování, tak kvůli nižší spotřebě alkoholu. Dodávky šampaňského v roce 2023 klesly na 299 milionů lahví, v roce 2024 pak dále na 271 milionů. Letos se očekává další tlak na prodeje v důsledku amerických dovozních cel na zboží z EU, která zasahují klíčový exportní trh.
K tomu se přidávají i vnitřní sociální spory. Odborová organizace CGT vyzvala koncem roku zaměstnance ve společnostech Moët & Chandon a Veuve Clicquot ke stávce kvůli zrušení koncoročních bonusů a požadavkům na vyšší mzdy. Tyto konflikty ukazují, že tlak na marže a náklady se přenáší i na stálé zaměstnance, nejen na sezónní pracovníky.
Pro investory tak šampaňský průmysl zůstává atraktivní z hlediska značek a dlouhodobé hodnoty, ale krátkodobě čelí kombinaci reputačních rizik, regulatorního tlaku, geopolitických bariér a měnící se spotřebitelské poptávky. Pokud bude pokles prodejů pokračovat, otázka zacházení se sezónní pracovní silou bude jen jedním z mnoha problémů, které bude muset toto tradiční odvětví řešit, aby si udrželo svou globální prestiž.
