Česká ekonomika ve třetím čtvrtletí loňského roku meziročně vzrostla o 2,8 procenta, což představuje nejrychlejší tempo růstu od druhého čtvrtletí roku 2022. Zároveň došlo i k citelnému zrychlení mezikvartální dynamiky, když se hrubý domácí produkt zvýšil o 0,8 procenta oproti předchozím třem měsícům. Tento vývoj potvrzuje, že české hospodářství se postupně dostává z období stagnace a slabého růstu, které jej provázelo v předchozích letech.
Zveřejněná data zároveň potvrdila předběžný odhad z konce listopadu a ukázala, že růst nebyl tažen jediným faktorem. Naopak šlo o kombinaci domácí i zahraniční poptávky, což dává výsledkům větší váhu z hlediska udržitelnosti. Vývoj třetího čtvrtletí je proto často vnímán jako důležitý signál pro celoroční výsledek, který by se za rok 2025 mohl pohybovat přibližně kolem 2,5 procenta.
Nejvýznamnějším zdrojem hospodářského růstu ve třetím čtvrtletí byly výdaje domácností, které těžily z postupného zlepšování reálných příjmů. Reálná spotřeba domácností na obyvatele vzrostla mezičtvrtletně o 0,3 procenta a meziročně o 2,8 procenta, což potvrzuje obnovenou ochotu domácností utrácet po období vysoké inflace a nejistoty.
Růst spotřeby byl podpořen zejména vývojem mezd. Průměrný měsíční příjem ze zaměstnání dosáhl ve třetím čtvrtletí 51 311 korun, což znamenalo reálný mezikvartální růst o 1,2 procenta a meziroční růst o 3,9 procenta. Vyšší příjmy tak postupně kompenzovaly předchozí ztráty kupní síly a vytvořily prostor pro opatrné oživení spotřebitelské poptávky.
Současně však zůstává patrná zvýšená míra obezřetnosti. Míra úspor domácností dosáhla 18,4 procenta, což je sice o něco méně než v předchozích obdobích, ale stále výrazně nad úrovněmi běžnými před pandemií. Tehdy se úspory pohybovaly zhruba kolem 12 procent. Vyšší úspory tlumí okamžitý růst spotřeby, zároveň však přispívají ke stabilitě ekonomiky a omezují poptávkové inflační tlaky, což je z makroekonomického pohledu pozitivní.
Vedle spotřeby domácností k růstu HDP přispěla také tvorba hrubého kapitálu, a to především díky vývoji zásob a investic ve veřejném sektoru. Zahraniční obchod se rovněž podílel pozitivně, když přebytek obchodní bilance podporoval celkový výkon ekonomiky. To ukazuje, že české hospodářství dokázalo těžit nejen z domácí poptávky, ale i z postupného oživení zahraničních trhů.
Na druhé straně zůstává slabším článkem investiční aktivita soukromých podniků. Meziročně míra investic nefinančních podniků klesla o 1,1 procenta a pohybovala se těsně pod hranicí 27 procent. Firmy sice čelí příznivějším úvěrovým podmínkám než v minulosti, avšak nejistota ohledně budoucí poptávky je stále vede k opatrnosti.
Investice proto zatím táhne především veřejný sektor, zejména projekty v oblasti dopravní infrastruktury. Tento typ výdajů sice podporuje ekonomický růst, ale dlouhodobě je pro udržitelnost klíčové, aby se k investování ve větší míře připojily i soukromé firmy. Právě jejich investice do technologií, výrobních kapacit a inovací budou rozhodující pro budoucí produktivitu české ekonomiky.
Do dalších čtvrtletí však existují faktory, které by mohly investiční aktivitu postupně posílit. Patří mezi ně solidní tempo ekonomického růstu, pokračující čerpání prostředků z evropských fondů a také očekávané vyšší výdaje na infrastrukturu a obranu v širším evropském kontextu. Tyto impulzy by mohly snížit obavy podniků a přispět k postupnému oživení investic.
Výsledky třetího čtvrtletí naznačují, že česká ekonomika má nakročeno k celoročnímu růstu kolem 2,5 procenta. Hlavními tahouny by měla zůstat spotřeba domácností, vývoj zásob a vládní výdaje, zatímco investice soukromého sektoru by mohly postupně přidávat na síle až v dalších obdobích.
Přesto nelze přehlížet přetrvávající rizika. Zvýšená míra úspor domácností sice přispívá k makroekonomické stabilitě, ale zároveň brzdí rychlejší růst spotřeby. Slabší investiční aktivita firem pak omezuje potenciál ekonomiky do budoucna. Vývoj proto zůstává citlivý na vnější faktory, zejména na stav zahraniční poptávky a celkové ekonomické prostředí v Evropě.
Celkově však třetí čtvrtletí představuje pozitivní signál obratu. Ekonomika již není tažena jednorázovými faktory, ale širším spektrem složek. Pokud se podaří udržet růst reálných příjmů a postupně obnovit důvěru firem v investování, může české hospodářství v dalších letech navázat na stabilnější a vyváženější růstový trend.
