Začátek roku 2026 přinesl na komoditní trhy událost, která na první pohled může působit technicky a nenápadně, ale ve skutečnosti má zásadní geopolitické a investiční důsledky.
Čína uvedla v platnost nový režim vývozních licencí na stříbro, čímž fakticky postavila státní aparát mezi domácí producenty a zbytek světa. Trh mezitím řešil krátkodobé výkyvy cen, zvýšení marží nebo debaty o spekulacích. Podstata celé věci však leží jinde. Peking právě ukázal, že stříbro nepovažuje za běžnou komoditu, ale za strategický nástroj.
Od 1. ledna podléhá vývoz stříbra z Číny povolovacímu režimu, který se týká zhruba 121 milionů uncí ročního exportu. V praxi to znamená, že 60 až 70 % globálně obchodovaných rafinovaných zásob stříbra potřebuje ke vstupu na světové trhy souhlas čínských úřadů. Západní výrobci tak dostali jasný vzkaz: pokud chtějí stavět energetickou a technologickou budoucnost, budou o klíčových vstupech vyjednávat s Pekingem.
Čína nevymýšlí nic nového. Pouze aplikuje osvědčený postup na další strategickou surovinu. V roce 2010 zavedla licenční režim na vývoz vzácných zemin. Nešlo o otevřený zákaz, ale o administrativní proces, kvóty a schvalování, které systematicky nedokázaly uspokojit globální poptávku. Výsledek byl jednoznačný: ceny vzácných zemin vystřelily až o tisíce procent a západní průmysl si bolestně uvědomil svou závislost.
Tlak nebyl dramatický ani teatrální. Byl byrokratický, pomalý a o to účinnější. Výrobci smartphonů, obranných systémů i průmyslové elektroniky zjistili, že bez čínského razítka se výroba zastaví. Stříbro nyní vstupuje do stejné fáze.
Nová pravidla stanovují minimální prahové hodnoty pro vývozce – roční výrobní kapacitu alespoň 80 tun a úvěrové linky ve výši 30 milionů dolarů. Formálně jde o regulaci, fakticky však o filtr, který vyřazuje značnou část současných exportérů. Čína tím převzala kontrolu nad obchodem se stříbrem, aniž by znárodnila jediný důl.
Zásadní rozdíl oproti jiným komoditám spočívá v samotné povaze těžby stříbra. Přibližně 70 až 80 % světové produkce vzniká jako vedlejší produkt těžby mědi, olova, zinku nebo zlata. Stříbro je doplňkem, nikoli hlavním cílem těžby. Ekonomická rozhodnutí o rozšiřování produkce se proto řídí cenami základních kovů, nikoli stříbra samotného.
To znamená, že ani prudký růst ceny stříbra automaticky nevede k rychlému navýšení nabídky. Aby se vytěžilo více stříbra, muselo by se nejprve těžit více mědi, jejíž trh sleduje zcela jiné fundamenty. A i kdyby se někde objevilo významné nové ložisko, cesta od objevu k první produkci trvá 10 až 20 let. Reálně by se nová unce dostala na trh až kolem roku 2040.
Zkušenost se vzácnými zeminami ukazuje, že alternativy lze vybudovat, ale za cenu let paniky, miliardových investic a politického tlaku. Australská společnost Lynas (LYSDY) či znovuotevření dolu Mountain Pass v USA, který provozuje MP Materials (MP) , jsou důkazem, že diverzifikace je možná. Stříbro však takto jednoduše nahraditelné není a jeho geologická i produkční struktura činí reakci trhu výrazně pomalejší.
Argument o nahrazení stříbra mědí se objevuje opakovaně, zejména v souvislosti se solárními panely. Technologicky to možné je a čínský výrobce AIKO již oznámil pokrok v laboratorních testech. To však neřeší průmyslovou realitu.
Přestavba jediné továrny na solární články trvá přibližně 18 měsíců. Celosvětově existuje zhruba 300 takových továren a maximální kapacita paralelních přestaveb je asi 60 ročně. I za ideálních podmínek tak jde o proces na několik let. Výrobci solárních panelů proto pokračují v nákupech stříbra, přestože jeho cena za poslední rok výrazně vzrostla. Nemají totiž okamžitou alternativu.
Zlomový bod, kdy by poptávka skutečně začala klesat, je podle dostupných údajů až kolem 134 dolarů za unci. Do té doby zůstává stříbro nenahraditelným vstupem pro solární sektor i další technologie.
Stříbro už dnes nelze vnímat jako obyčejnou komoditu. Stalo se strategickým aktivem v širším boji o kontrolu nad energetickou transformací. Čína jen v roce 2023 přidala 216 gigawattů solární kapacity, masivně rozšiřuje výrobu elektromobilů a její technologický sektor spotřebovává stále více energie. Každý solární panel potřebuje zhruba 20 gramů stříbra, každé elektrické vozidlo 25 až 50 gramů.
Zatímco na Západě se vedou debaty o Bitcoinu (BTC-USD) nebo krátkodobých výkyvech cen, Peking systematicky zajišťuje kontrolu nad vstupy, bez nichž se energetická transformace neobejde. Nový licenční režim vysílá výrobcům jasnou zprávu: dodávky mohou přijít včas, se zpožděním, nebo vůbec. Záleží na politickém rozhodnutí.
Krátkodobý propad cen stříbra na konci prosince byl způsoben především zvýšením maržových požadavků na burze CME. Nešlo o kolaps fundamentálního příběhu, ale o vyčištění slabých pozic. Na rozdíl od roku 2011 je dnes pákový efekt na trhu výrazně nižší a spekulativní přebytek byl odstraněn již dříve.
Pro investory zůstává klíčová otázka jednoduchá: věří, že zbraňování zdrojů Čínou funguje? Historie vzácných zemin napovídá, že ano. Pokud ano, pak se strukturální investiční teze pro stříbro po 1. lednu neoslabila, ale naopak posílila.
Brány se zavírají. A každá unce stříbra, která se z Číny dostane na světové trhy, se tam dostane proto, že Peking se tak rozhodl. To je realita, se kterou musí počítat průmysl i investoři.
