Digitální ekonomika a virtuální podniky, jako jsou Meta nebo Alphabet , poukazují na limity současných daňových rámců, které jsou stále vázány na fyzickou přítomnost. V reakci na to vede OECD jednání o návrhu „Pillar One“, jehož cílem je zdanit nadnárodní korporace v zemích, kde se nacházejí jejich spotřebitelé. Jelikož však globální dohoda postupuje pomalu, řada evropských zemí, včetně Francie, Španělska či Itálie, již zavedla vlastní daň z digitálních služeb (DST).
Sazby a povaha těchto daní se napříč Evropou liší, přičemž průměr se pohybuje mezi 3 % až 5 %. Nejvyšší sazbu ve výši 7,5 % v současnosti uplatňuje Maďarsko. V Turecku sazba klesne na 5 % v roce 2026 a následně na 2,5 % v roce 2027. Ve Spojeném království a Dánsku činí sazba 2 %, zatímco Polsko uplatňuje 1,5% daň na streamovací služby. Sazba 3 % platí v Belgii, Francii, Itálii, Lotyšsku a Španělsku, zatímco Portugalsko a Švýcarsko mají 4 %. Rakousko a Česko zavedly DST ve výši 5 %. Tyto daně se nejčastěji vztahují na online reklamu, prodej dat a digitální zprostředkovatelské služby.
