Ačkoliv se na trzích objevila drobná jiskřička naděje, že by válečný konflikt v Íránu mohl směřovat k určité formě příměří, pro globální ekonomiku to rozhodně neznamená okamžitý návrat k éře levných energií. Geopolitické napětí se do cen propisuje s nebývalou razancí a investoři musí přehodnotit svá dosavadní očekávání ohledně budoucího vývoje na komoditních burzách.
Od zahájení vojenské operace Epic Fury, ke kterému došlo 28. února, zažívají světové energetické trhy extrémní volatilitu. Do cenových grafů se okamžitě a velmi agresivně zabudovala takzvaná válečná riziková prémie, která zcela přepsala pravidla nabídky a poptávky. Zásadním fundamentálním hybatelem se stalo především uzavření strategického Hormuzského průlivu.
Tato kritická námořní tepna představuje absolutní hrdlo lahve pro světový obchod s energiemi. Její neprůjezdnost v současnosti ohrožuje ohromujících dvacet procent celkové globální nabídky. Před americkými údery na íránské cíle se přitom komodita obchodovala v relativně klidném pásmu kolem 72 dolarů za barel. Tento stav je však nyní hudbou minulosti.
Ropa Brent (BZ=F) reagovala na eskalaci konfliktu bezprostředním a strmým růstem. Počátkem března její hodnota krátce atakovala šokující maximum na úrovni 119 dolarů za barel, než se trh stabilizoval v novém, vysoce volatilním obchodním rozpětí. Současná cenová hladina se pohybuje v blízkosti 101 dolarů za barel, což stále představuje téměř padesátiprocentní nárůst za necelý měsíc.
K mírnému ochlazení tržní paniky došlo až během pondělního obchodování. Cenovky zaznamenaly lehký ústup ze svých lokálních maxim poté, co prezident Trump veřejně komentoval probíhající diplomatické úsilí a označil rozhovory s Íránem za produktivní. Přesto zůstává cena černého zlata hlavním hybatelem tržního sentimentu v krátkodobém horizontu.
Navzdory dílčím diplomatickým signálům zůstávají analytici z Wall Street vysoce obezřetní. Stratégové americké investiční banky Citi ve své nejnovější úterní zprávě vyslali jasný vzkaz: trhy si musí urychleně zvyknout na realitu, ve které se ropa obchoduje stabilně nad hranicí 100 dolarů za barel. Návrat k předválečným hodnotám je podle nich v dohledné době vysoce nepravděpodobný.
V horizontu nadcházejícího měsíce banka predikuje, že severomořský benchmark Brent posílí na minimálně 120 dolarů za barel. Mnohem varovnější je však jejich takzvaný býčí scénář, který stratégové opětovně potvrdili. Ten počítá s tím, že se cena ropy může vyšplhat až na extrémních 150 dolarů za barel, což by mělo drastické dopady na globální hospodářský růst.
Tento vyhraněný scénář pro energetický sektor je podle expertů ze Citi úzce spjat s hrozbou globální stagflace. K jeho naplnění by došlo v případě, že by ani vojenské akce, ani diplomatická jednání nedokázaly vyřešit a zmírnit výpadky v tocích přes Hormuzský průliv. Situaci by mohlo fatálně zhoršit také případné poškození regionální energetické infrastruktury, které by krizi protáhlo až do poloviny roku či ještě dále.
Zajímavý pohled nabízí Citi na blížící se ultimátum prezidenta Trumpa. To staví Írán před jasnou volbu: buď dojde k otevření Hormuzského průlivu, nebo budou následovat americké útoky na íránskou veřejnou energetickou infrastrukturu. Podle analytiků však tento krok nemusí být v praxi tak extrémní, jak na první pohled zní.
Stratégové tento postup interpretují spíše jako taktický manévr typu eskalace za účelem následné deeskalace. Své tvrzení opírají o faktická data z íránského energetického sektoru. Země disponuje více než čtyřmi stovkami elektráren, přičemž i ta největší z nich se na celkových dodávkách energie podílí pouhými dvěma až třemi procenty. Případný cílený úder by tak nemusel nutně znamenat absolutní kolaps tamní sítě.
Zatímco se na pozadí odehrávají vysoké geopolitické hry, reálné dopady ropného šoku již začínají tvrdě dopadat na peněženky běžných spotřebitelů i firemní rozpočty. Růst velkoobchodních cen komodity se neúprosně přelévá do maloobchodního sektoru. Průměrná cena benzínu ve Spojených státech se aktuálně nebezpečně přibližuje k psychologické hranici čtyř dolarů za galon.
Ještě dramatičtější je situace na trhu s naftou. Její ceny doslova vystřelily vzhůru, což vytváří enormní tlak na celý sektor nákladní dopravy. Logistické společnosti a autodopravci čelí skokovému nárůstu provozních nákladů, které budou dříve či později nuceni promítnout do cen přepravovaného zboží, od pohonných hmot až po běžné potraviny v supermarketech.
Na toto bezprostřední riziko upozorňují i stratégové z banky Goldman Sachs. Ve své pondělní večerní zprávě varovali, že se spotřebitelé napříč celým světem musí připravit na novou vlnu inflačních tlaků. Hlavním viníkem bude právě skokově dražší ropa, jejíž cena se jako dominový efekt propisuje do všech úrovní globálních dodavatelských řetězců.
Makroekonomické důsledky tohoto vývoje mohou být pro světové hospodářství fatální. Bývalý vysoce postavený člen Trumpovy administrativy Gary Cohn v rozhovoru pro pořad Opening Bid na Yahoo Finance situaci zhodnotil zcela bez obalu. Zvýšené ceny na čerpacích stanicích označil za faktor, který v krátkodobém horizontu působí absolutně recesně.
Trhy tak nyní balancují na tenkém ledě. Pokud se nepodaří v dohledné době uvolnit logistické uzly na Blízkém východě a srazit rizikovou přirážku, hrozí, že se světová ekonomika propadne do obávané stagflace – toxického mixu vysoké inflace, drahých vstupů a stagnujícího hospodářského růstu, před kterým analytici z Wall Street tak důrazně varují.
