Nově jmenovaný předseda Federálního rezervního systému Kevin Warsh, kterého do čela centrální banky nominoval prezident Donald Trump, čelí hned na začátku svého mandátu tvrdé makroekonomické realitě.
Hlavním motivem této nominace byla jednoznačná snaha o nastartování cyklu snižování základní úrokové sazby. Pokles nákladů na financování měl povzbudit hospodářský růst a stimulovat americkou ekonomiku v optimálním časovém horizontu před kongresovými volbami, které jsou naplánovány na listopad 2026. Realizace tohoto plánu se však vlivem technologického sektoru výrazně komplikuje.
Sám Kevin Warsh během nominačního procesu a následného schvalování v Senátu opakovaně obhajoval tezi, že masivní boom produktivity vyvolaný rozvojem umělé inteligence umožní americkému hospodářství produkovky podstatně vyšší objem výkonu bez rizika roztočení inflační spirály. Tento strukturální posun měl podle jeho představ vydláždit Fedu cestu k bezpečnému uvolnění měnové politiky. Své argumenty detailně rozvedl již v listopadu loňského roku v komentáři pro deník The Wall Street Journal, kde označil AI za významnou desinflační sílu, která posílí americkou konkurenceschopnost a obhájil potřebu nižších sazeb pro podporu domácností i středních podniků.
Zatímco z dlouhodobého hlediska může mít předseda pravdu v tom, že technologický pokrok tlumí inflační tlaky během hospodářské expanze, v krátkodobém horizontu se jeho předpoklady fatálně mýlí. Ekonomové z Fedu i nezávislých institucí upozorňují, že masivní budování AI infrastruktury, které má do roku 2030 celosvětově dosáhnout objemu 4 bilionů dolarů s koncentrací v USA, působí v nejbližším období čistě proinflačně. Namísto okamžitého růstu produktivity totiž tyto obří investice dramaticky zvyšují agregátní poptávku a ceny primárních vstupů.
Enormní hlad po polovodičových čipech, mědi, elektrické energii a dalších klíčových materiálech pro nová datová centra se stal hlavním motorem nedávného opětovného zrychlení růstu spotřebitelských cen. Makroekonomická data za měsíc duben ukázala, že Index spotřebitelských cen (CPI) meziročně vzrostl o 3,8 %. Stejné tempo růstu na úrovni 3,8 % vykázal i Index výdajů na osobní spotřebu (PCE), který představuje pro centrální banku vůbec nejvhodnější a nejsledovanější ukazatel cenové stability. Obě tyto klíčové metriky se tak nacházejí nepříjemně vysoko nad stanoveným 2% inflačním cílem.
Tento nepříznivý vývoj donutil účastníky finančních trhů k radikálnímu přehodnocení jejich sázek na budoucí vývoj měnové politiky. Obchodníci na termínových trzích s úrokovými futures v současnosti kalkulují s padesáti šesti procentní pravděpodobností, že základní sazba Fedu bude na konci roku 2026 ve srovnání s dneškem vyšší, nikoliv nižší. Rychlé snižování úroků, které požaduje politické křídlo ve Washingtonu, tak naráží na neúprosný odpor reálných ekonomických dat.
Specifickým rysem současného ekonomického cyklu je skutečnost, že investiční apetit v oblasti umělé inteligence vykazuje absolutní necitlivost vůči vysokým úrokovým sazbám. Zatímco v běžných sektorech ekonomiky vede přísná měnová politika k okamžitému útlumu kapitálových výdajů u spotřebitelů i korporací, takzvaní hyperscaleři jsou vůči tomuto tlaku imunní. Provozovatelé cloudových služeb a technologičtí obři typu Meta Platforms (META) nebo Microsoft (MSFT) se při alokaci kapitálu neřídí aktuální výší úrokových sazeb, ale panickým strachem z toho, že jim ujede technologický vlak.
Hlavní ekonom finanční skupiny Apollo Torsten Slok ve své nejnovější analýze výslovně potvrdil, že výstavba datových center vykazuje zcela odlišné charakteristiky chování než zbytek trhu. Kroky centrální banky jsou pro tyto technologické giganty druhořadé, protože uvnitř sektoru vládne čistá psychologie strachu ze zmeškání příležitosti. Výdaje na umělou inteligenci tak pokračují v neztenčené míře bez ohledu na to, jak vysoko Fed drží cenu peněz.
Současná investiční horečka se nachází v čistě inflační fázi, kdy samotné budování kapacit odčerpává reálné zdroje z ekonomiky, což generuje tlak na růst mezd i materiálů. Očekávané desinflační efekty a strukturální růst produktivity se dostaví až v momentě, kdy budou tyto systémy plně dokončeny a integrovány do reálných procesů, což je otázka několika příštích let.
Pro Kevina Warshe to znamená extrémně složitý start v čele instituce. Politický tlak na snížení sazeb v průběhu letošního roku bude muset čelit proinflačnímu prostředí, které paradoxně spolusponzorují nejúspěšnější americké korporace. Pokud by předseda Fedu podlehl politické objednávce a začal snižovat sazby předčasně v prostředí, kde PCE index stagnuje na hodnotě 3,8 %, riskoval by ztrátu kredibility instituce a nekontrolovaný návrat vysoké inflace. Technologický supercyklus se tak stává nečekanou brzdou pro uvolnění měnových kohoutů.
