Česká republika se v posledních letech přibližuje mzdové úrovni Evropské unie, přesto zůstává mezi zeměmi s podprůměrnými výdělky.
Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla loni průměrná hodinová mzda v Česku 57 % průměru Evropské unie. Mezi 27 členskými státy tak Česku patřilo sedmé místo od konce.
Přestože se jedná o výrazné zlepšení oproti roku 2008, kdy česká hodinová mzda odpovídala pouze 42 % evropského průměru, některé země střední a východní Evropy dokázaly tempo růstu mezd zvýšit ještě rychleji. Výsledkem je, že státy, které byly dříve za Českem, se dnes dostávají na vyšší mzdovou úroveň.
Za posledních sedmnáct let se české mzdy v přepočtu na eura výrazně zvýšily. Průměrná hodinová mzda vzrostla o 122 %, což představuje významný posun směrem k evropské úrovni. Ve srovnání s Německem, kde hodinová mzda za stejné období vzrostla o 58 %, je růst v České republice více než dvojnásobný.
Samotná dynamika růstu však nestačí k tomu, aby se Česko rychleji přiblížilo nejvyspělejším ekonomikám Evropské unie. Některé země, které byly v minulosti výrazně pozadu, totiž zaznamenaly ještě rychlejší růst mezd.
Nejvýraznějším příkladem je Litva, kde se mzdová úroveň zvýšila z 26 % na 65 % průměru Evropské unie. Významný posun zaznamenalo také Estonsko a Polsko, které se dostaly na úroveň přibližně 60 % evropského průměru. Obě země tak dnes vykazují vyšší relativní mzdovou úroveň než Česká republika.
Zajímavé je i srovnání s Řeckem. Tam hodinová mzda za stejné období vzrostla pouze o sedm procent a země se v evropském žebříčku nachází těsně za Českem. Vývoj ukazuje, že jednotlivé členské státy Evropské unie se vyvíjejí velmi rozdílným tempem a samotný ekonomický růst nemusí automaticky znamenat rychlé dohánění nejbohatších ekonomik.
Vedle růstu mezd pokračují i dlouhodobé změny na pracovním trhu. Česká ekonomika se postupně vzdaluje tradičnímu modelu založenému především na průmyslu a zemědělství a stále větší význam získávají služby.
Počet zaměstnanců ve službách dlouhodobě roste, zatímco v zemědělství a průmyslu pracovníků ubývá. Tento trend odpovídá vývoji ve většině vyspělých evropských ekonomik, kde sektor služeb vytváří největší část pracovních míst.
Výrazný růst zaměstnanosti zaznamenává zejména zdravotnictví a vzdělávání. Oba obory patří mezi oblasti, kde dlouhodobě roste poptávka po pracovní síle a kde zaměstnavatelé často čelí nedostatku kvalifikovaných pracovníků.
Změny jsou patrné také ve vývoji mezd v jednotlivých odvětvích. V letošním prvním čtvrtletí rostly reálné mzdy ve všech sledovaných oborech, tempo růstu však bylo velmi rozdílné.
Nejvyšší růst zaznamenaly činnosti v oblasti nemovitostí, kde se výdělky zvýšily o 20 %. Do této skupiny patří například uklízečky, správci budov nebo pracovníci údržby. O 17 % vzrostly mzdy také v administrativních a podpůrných činnostech.
Za výrazným růstem stojí mimo jiné navyšování minimální mzdy. Právě nízkopříjmové profese bývají změnami minimální mzdy ovlivněny nejvíce. Na opačném konci spektra se nacházela energetika, kde se mzdy prakticky nezměnily.
Data ČSÚ zároveň potvrzují, že výše příjmu stále významně souvisí s pohlavím, dosaženým vzděláním i způsobem vyjednávání o mzdě.
Muži v průměru vydělávali více než ženy ve všech sledovaných oblastech. Rozdíly mezi pohlavími tak zůstávají součástí českého pracovního trhu i nadále.
Významným faktorem je rovněž vzdělání. V loňském roce přibylo lidí s vysokoškolským, vyšším odborným nebo bakalářským vzděláním, přičemž právě vyšší kvalifikace tradičně zvyšuje šanci na dosažení nadprůměrného příjmu.
Velký vliv má také kolektivní vyjednávání. Zaměstnanci, jejichž mzda je upravována prostřednictvím podnikové kolektivní smlouvy, dosahují podle údajů ČSÚ v průměru o 10 000 korun vyšší mzdy než pracovníci, kteří vyjednávají individuálně.
Přesto většina zaměstnanců v České republice kolektivní smlouvou pokryta není. Evropská unie přitom doporučuje, aby kolektivní vyjednávání zahrnovalo až 80 % pracovníků.
Při hodnocení příjmů bývá často zmiňována průměrná mzda. Ta v loňském roce dosáhla 52 202 korun hrubého. Tento údaj však nevypovídá přesně o tom, kolik vydělává typický zaměstnanec.
Lépe situaci popisuje medián mzdy, který činil 44 337 korun. Medián představuje hodnotu prostředního zaměstnance a není tolik ovlivněn vysokými příjmy malé skupiny lidí.
Nejčastěji se hrubé mzdy pohybovaly v rozmezí 38 000 až 42 000 korun měsíčně. Z údajů zároveň vyplývá, že průměrnou mzdu nepobíraly přibližně dvě třetiny zaměstnanců. U mužů šlo o 59 % pracovníků, zatímco u žen byl tento podíl o 14 procentních bodů vyšší.
Na opačném konci příjmového spektra se nachází skupina zaměstnanců s hrubou mzdou převyšující 200 000 korun měsíčně. Takový příjem pobíralo pouze 0,8 % zaměstnanců. Také v této kategorii převažovali muži. Hranici 200 000 korun překročilo 1,2 % mužů, zatímco u žen to bylo pouze 0,3 %.
Vývoj příjmů zároveň ukazuje, že nejméně si v posledním období polepšila střední třída, která bývá považována za jeden z pilířů české ekonomiky. Zatímco některé nízkopříjmové skupiny profitovaly z růstu minimální mzdy a část vysoce kvalifikovaných pracovníků těží z nedostatku odborníků na trhu práce, růst příjmů u středně příjmových zaměstnanců byl méně výrazný.
