Společnost Paramount Global (PARA) je i nadále pevně odhodlána úspěšně uzavřít navrhovanou akvizici konkurenční mediální skupiny Warner Bros. Discovery (WBD) . Tento ambiciózní plán se snaží zrealizovat do konce září, a to zcela bez ohledu na nedávnou žalobu, kterou podala skupina státních zástupců. Hlavní právní zástupce Paramountu Jeffrey Kessler v exkluzivním rozhovoru pro televizi CNBC rezolutně potvrdil, že vedení firmy nehodlá ustoupit tlaku a je připraveno bojovat za dokončení transakce na všech frontách.
Skupina státních zástupců, vedená kalifornským generálním prokurátorem Robem Bontou, podala formální žalobu s jednoznačným cílem zablokovat tuto gigantickou fúzi. Argumentují přitom vážnými antimonopolními obavami a potenciálním poškozením koncového spotřebitele. Krátce po podání žaloby navíc tato koalice podala soudní žádost o vydání dočasného omezujícího opatření. Tento právní krok má celou dohodu okamžitě zmrazit, dokud neproběhne standardní a detailní soudní řízení.
Kessler však zdůraznil, že mediální kolos je v případě nutnosti připraven celou záležitost eskalovat a hnát ji až k Nejvyššímu soudu Spojených států. K tomuto extrémnímu kroku by společnost přistoupila v momentě, kdy by čelila dlouhodobé a neopodstatněné blokádě. Podle jeho slov samotná společnost tomuto spojení bezmezně věří a vnímá jej jako naprosto klíčový krok pro budoucí rozvoj obou firem.
Původní harmonogram Paramountu byl přitom ještě agresivnější. Firma signalizovala záměr uzavřít dohodu již 22. července, kdy očekávala získání všech klíčových regulačních povolení. Právě k tomuto datu totiž Evropská unie stanovila nový předběžný termín pro své finální rozhodnutí. Paramount již evropským úřadům předložil sérii ústupků, které mají vyhladit případné obavy z narušení hospodářské soutěže na kontinentu.
Je zásadní zdůraznit, že tato masivní akvizice, jež by pod jednu střechu svedla dvě legendární filmová studia a nesmírně rozsáhlé portfolio placených televizních sítí, již úspěšně prošla přísným sítem amerického ministerstva spravedlnosti. Zelenou dostala i od antimonopolního oddělení a dalších významných globálních jurisdikcí, což vyjednávací pozici Paramountu výrazně posiluje.
Vyjednávání s jednotlivými americkými státy se však ukázala jako mimořádně složitá a plná překážek. Kessler v rozhovoru potvrdil, že společnost nabídla kompromisní harmonogram, podle kterého by se celá záležitost transparentně vyřešila do začátku září. To by vytvořilo prostor pro spořádaný a předvídatelný proces. Státy však obě navrhované alternativy rezolutně odmítly, což nevyhnutelně vyústilo v aktuální žádost o dočasné soudní opatření.
Pokud by soud tomuto požadavku vyhověl, znamenalo by to okamžité pozastavení veškerých integračních kroků na čtrnáct dní. Podle amerického práva mohou být před podáním žádosti o trvalejší předběžné opatření schválena až dvě taková dočasná zdržení. Tím by se celá mnohamiliardová transakce ocitla na mrtvém bodě, dokud by soudy definitivně nerozhodly o podstatě antimonopolního sporu.
Zdržení by přitom pro Paramount představovalo nejen ztrátu drahocenného času, ale především masivní finanční zátěž. Součástí složité akviziční smlouvy je totiž takzvaný poplatek za prodlení, na Wall Street známý jako „ticking fee“. Pokud by se oficiální uzavření transakce protáhlo za kritické datum 30. září, Paramount by musel akcionářům WBD začít vyplácet tučné dodatečné poplatky.
Tato penalizace by dramaticky zatížila cash flow společnosti. V hotovostním vyjádření by se jednalo o astronomických 650 milionů dolarů za každý další kvartál zpoždění. Vedení společnosti si je tohoto enormního finančního rizika plně vědomo, avšak Kessler zůstává optimistický a neočekává, že by situace zašla až tak daleko do soudních sporů.
Právní tým Paramountu staví svou obhajobu na pevném přesvědčení, že fúze absolutně není v rozporu s pravidly volného trhu. Aby mohla být fúze úspěšně zablokována, musela by podle právníků prokazatelně potlačovat konkurenci. Obhajoba naopak tvrdí, že toto spojení je vysoce prokonkurenční a přinese trhu tolik potřebnou dynamiku k oživení celého sektoru.
Hlavním argumentem pro obhajobu této historické fúze je samotný, dosti neutěšený stav současného zábavního průmyslu. Ten se potýká s hlubokou strukturální krizí, která je tažena masivním odlivem spotřebitelů od tradičních a drahých balíčků placené kabelové televize. Konkurenční boj o pozornost diváka navíc neustále zintenzivňuje s tím, jak trhu dominují moderní streamovací platformy.
Sloučená entita by podle Kesslera vytvořila silného, kapitálově vybaveného hráče, který by se mohl konečně postavit tváří v tvář současným lídrům trhu. Společnost Netflix (NFLX) , globální zábavní impérium The Walt Disney Company (DIS) nebo technologický kolos Amazon.com (AMZN) v současnosti nekompromisně diktují tempo inovací. Pouze spojením sil, aktiv a obrovských knihoven obsahu mohou tradiční studia přežít a efektivně těmto gigantům konkurovat.
Kalifornský prokurátor Bonta naopak ve svém prohlášení varuje před temnějšími scénáři. Fúze podle něj nevyhnutelně povede k vyšším cenám předplatného, nižší kvalitě produkce a omezenější nabídce obsahu pro film a televizi. To by ve výsledku poškodilo nejen samotná kina a distributory základních kabelových televizí, ale především běžné diváky po celých Spojených státech. Hollywoodské odbory a nezávislí tvůrci sdílejí podobné obavy již od prvního veřejného oznámení dohody.
Generální ředitel Paramountu David Ellison se proto snaží tyto obavy aktivně mírnit. Veřejně a opakovaně slíbil, že nově sloučená filmová studia vyprodukují minimálně třicet celovečerních snímků ročně. Tento strategický závazek má zajistit kontinuitu tvorby, podpořit kinaře a udržet vysokou zaměstnanost v celém křehkém filmovém ekosystému, který je na pravidelném přísunu nových trháků existenčně závislý.
Kessler na závěr zdůraznil, že Paramount je plně připraven zasednout k jednacímu stolu a konstruktivně řešit veškeré legitimní obavy státních zástupců. Vedení společnosti dokonce nabídlo, že tento klíčový závazek k produkci třiceti filmů ročně zakotví písemně a učiní z něj právně vymahatelnou podmínku fúze. Pokud by následně nedošlo k jeho plnění, otevřela by se státům cesta k dalším soudním sporům, což by mělo fungovat jako dostatečně silná garance pro všechny zúčastněné strany.
