Fed by měl být méně předvídatelný.
Předseda americké centrální banky Kevin Warsh ve svém prvním hlavním projevu na sympoziu v Jackson Hole zpochybnil dlouhodobé používání takzvaného forward guidance, tedy předběžné komunikace o budoucím směřování měnové politiky.
Podle Warshe tento nástroj sehrál důležitou roli během globální finanční krize, jeho rozsáhlé využívání za běžnějších ekonomických podmínek však může způsobovat více problémů než užitku. Příliš konkrétní signály o budoucím vývoji úrokových sazeb mohou podle něj omezovat schopnost Fedu reagovat na nové ekonomické informace a zároveň vytvářet falešný pocit jistoty na finančních trzích.
Warsh zároveň zdůraznil, že se nechce předem zavázat ke konkrétnímu rozhodnutí o úrokových sazbách. Měnová politika by podle něj měla zůstat závislá na aktuálních datech. Současně upozornil, že ani nedávné příznivější údaje o inflaci zatím nestačí k závěru, že cenové tlaky jednoznačně směřují k 2% inflačnímu cíli Fedu.
Jedním z hlavních témat projevu byla kritika způsobu, jakým Fed komunikuje budoucí kroky měnové politiky. Warsh připomněl, že dlouhodobě není zastáncem předčasných prohlášení o rozhodnutích, která centrální banka teprve přijme.
Forward guidance bylo zavedeno jako významný nástroj během globální finanční krize. V mimořádných podmínkách tehdy podle Warshe plnilo zásadní úlohu, protože umožňovalo centrální bance ovlivňovat očekávání trhu ohledně budoucího nastavení měnové politiky.
Problém podle něj nastává ve chvíli, kdy se podobný způsob komunikace používá dlouhodobě také za normálnějších ekonomických podmínek. Warsh prohlásil, že tato praxe již „překročila dobu své užitečnosti“.
Snaha centrální banky nabídnout trhům maximální srozumitelnost podle něj může paradoxně vytvořit další nejasnosti. Pokud Fed příliš dopředu naznačuje, jakým směrem se budou úrokové sazby pohybovat, mohou investoři, firmy i domácnosti začít s těmito signály zacházet jako s téměř jistými závazky.
Takový přístup však může být problematický ve chvíli, kdy se ekonomické prostředí nečekaně změní. Fed by pak mohl být svázán předchozí komunikací, přestože aktuální data vyžadují jiný postup.
Warsh proto upřednostňuje méně předvídatelný a více na datech založený přístup. Centrální banka by podle této logiky neměla vytvářet dojem, že budoucí rozhodnutí jsou předem daná, ale měla by si zachovat dostatečný prostor reagovat na změny inflace, ekonomické aktivity a dalších relevantních ukazatelů.
Warsh upozornil také na problém, který popsal jako „Hall of Mirrors“, tedy situaci připomínající zrcadlové bludiště. Jde o vzájemnou závislost mezi očekáváním finančních trhů a rozhodováním centrální banky.
Trhy při stanovování cen aktiv výrazně reagují na komunikaci Fedu. Centrální banka současně sleduje vývoj tržních cen a využívá jej jako jeden ze signálů o ekonomických podmínkách a očekávání investorů.
Pokud jsou ale samotné tržní ceny výrazně ovlivněny předchozími prohlášeními Fedu, vzniká podle Warshe riziko uzavřeného kruhu. Centrální banka může sledovat tržní signály, které ve skutečnosti do značné míry sama vytvořila.
Takový mechanismus může zhoršovat schopnost měnové politiky včas zachytit nové ekonomické změny. Jestliže trhy příliš spoléhají na guidance Fedu a Fed následně příliš spoléhá na ceny vytvořené těmito očekáváními, mohou obě strany přehlédnout důležité nové informace.
Výsledkem může být situace, kdy jsou tvůrci měnové politiky nepřipraveni na změnu ekonomických podmínek a následně přijmou chybné rozhodnutí.
Právě proto Warsh odmítá příliš pevné předběžné závazky týkající se úrokových sazeb. Podle jeho přístupu by komunikace centrální banky neměla nahrazovat samotné vyhodnocování ekonomických dat.
Pro finanční trhy by takový posun znamenal menší možnost odhadovat budoucí kroky Fedu pouze na základě jeho předchozích prohlášení. Větší význam by naopak měly získat aktuální ekonomické ukazatele a jejich dopad na celkový výhled.
Vedle komunikace Fedu se Warsh věnoval také samotnému vývoji inflace. Přestože poslední údaje přinesly určité zlepšení, podle předsedy Fedu zatím neposkytují dostatečný důkaz, že základní inflační tlaky jednoznačně ustupují.
Letní údaje indexů PCE a CPI byly lepší, než se očekávalo, Warsh však upozornil, že z nich nelze automaticky vyvozovat zásadní změnu dlouhodobého trendu.
Fed podle něj potřebuje získat dostatečnou jistotu, že základní inflace směřuje k cíli nejen správným směrem, ale také dostatečně rychle. Cílem americké centrální banky zůstává inflace na úrovni 2 %.
Tento postoj současně zapadá do jeho kritiky forward guidance. Pokud současná data neposkytují jednoznačný obraz dalšího vývoje inflace, předčasné signalizování budoucích změn sazeb by mohlo být ještě problematičtější.
Warsh proto v Jackson Hole nepředstavil konkrétní závazek ohledně dalšího rozhodnutí o měnové politice. Místo toho zdůraznil princip, podle kterého by se měl Fed rozhodovat.
Jeho sdělení lze shrnout přístupem, podle kterého se centrální banka zavazuje k disciplíně při rozhodování, nikoli ke konkrétnímu budoucímu rozhodnutí. Další kroky by tedy měly vycházet především z toho, jak se budou vyvíjet ekonomická data.
První Warshův hlavní projev v Jackson Hole tak naznačil možnou změnu stylu komunikace americké centrální banky. Místo snahy poskytovat trhům co nejpřesnější vodítko ohledně budoucích sazeb chce klást větší důraz na flexibilitu a průběžné vyhodnocování ekonomických podmínek.
Zároveň však nedal jasný signál, že by příznivější inflační údaje automaticky otevíraly cestu ke změně měnové politiky. Inflace podle něj musí přesvědčivě a dostatečně rychle směřovat ke 2% cíli, než bude možné považovat její vývoj za dostatečně příznivý.
