Americký dluhopisový trh zůstává pod tlakem.
Výnos desetiletého státního dluhopisu se pohybuje kolem 4,79 %, tedy poblíž nejvyšších úrovní od roku 2025, zatímco investoři řeší rostoucí vládní zadlužení, přetrvávající inflaci a další růst cen energií. Situaci by přitom mohl částečně stabilizovat samotný Federální rezervní systém, aniž by musel přímo zasahovat na trhu.
Klíčovou roli může sehrát komunikace nového předsedy Fedu Kevina Warshe. Investoři zatím nemají dostatečně jasnou představu o tom, za jakých ekonomických podmínek bude centrální banka připravena zvyšovat sazby a jak bude vyvažovat riziko vyšší inflace proti případnému zpomalování ekonomiky. Právě větší předvídatelnost měnové politiky by mohla snížit část nejistoty, která se promítá do dlouhodobých výnosů.
Fed má zároveň k dispozici mnohem silnější nástroje včetně své bilance o velikosti přibližně 6,7 bilionu dolarů. Jejich použití je ale v současných podmínkách velmi nepravděpodobné. Jednodušší cestou proto zůstává přesvědčit investory, že centrální banka bude při kontrole inflace postupovat dostatečně rozhodně.
Výprodej na globálním dluhopisovém trhu v poslední době zesílil kvůli kombinaci několika faktorů. Investoři se stále více soustředí na vysoké rozpočtové deficity, zatímco eskalace konfliktu na Blízkém východě znovu zvýšila ceny energií. Vyšší vojenské výdaje navíc vytvářejí tlak na další zadlužování zemí, které už nyní hospodaří s vysokým objemem veřejného dluhu.
Ve Spojených státech je situace obzvlášť důležitá kvůli federálnímu dluhu kolem 40 bilionů dolarů. Vyšší výnosy státních dluhopisů postupně zvyšují náklady na jeho financování a současně se přenášejí do širší ekonomiky. Dražší peníze se mohou projevit ve vyšších sazbách hypoték, spotřebitelských úvěrů i financování amerických společností.
Dalším zdrojem tlaku je rozsáhlé firemní zadlužování spojené s budováním infrastruktury pro umělou inteligenci. Technologické společnosti a další podniky potřebují financovat datová centra, energetickou infrastrukturu a další kapitálově náročné projekty. Rostoucí nabídka dluhopisů tak přichází v době, kdy investoři zároveň požadují vyšší kompenzaci za inflační a fiskální rizika.
Výnos desetiletého amerického státního dluhopisu se v úterý pohyboval kolem 4,79 %. Po výrazném růstu v předchozím týdnu se situace částečně stabilizovala, výnos ale zůstává poblíž několikaletých maxim. Dalším důležitým impulsem budou nová inflační data, která mohou ovlivnit očekávání ohledně dalšího rozhodnutí Fedu.
Kevin Warsh zatím poskytl investorům poměrně málo konkrétních informací o dalším směřování úrokových sazeb. Na ekonomickém sympoziu v Jackson Hole nicméně uvedl, že v boji s inflací zbývá ještě další práce. Trhy jeho vyjádření interpretovaly jako signál, že další zvýšení úrokových sazeb zůstává reálnou možností.
Pro dluhopisový trh však není důležité pouze samotné rozhodnutí o sazbách. Investoři potřebují lépe rozumět také takzvané reakční funkci Fedu – tedy tomu, které ekonomické ukazatele centrální banka sleduje, jak vyhodnocuje jednotlivá rizika a jaké změny ekonomického vývoje by ji přiměly upravit měnovou politiku. Jasnější rámec může omezit nejistotu kolem budoucího vývoje sazeb.
Význam komunikace se projevil například po červencovém zasedání Fedu, kdy dlouhodobé výnosy výrazně vzrostly. Část trhu mohla pochybovat o tom, jak rozhodně bude nové vedení postupovat proti inflaci, případně se investoři přizpůsobovali méně komunikativnímu stylu nového předsedy. Warsh přitom opakovaně zdůrazňuje závazek Fedu k dvouprocentnímu inflačnímu cíli.
Nejistota je patrná také z očekávání před dalším zasedáním centrální banky. Trhy připisují přibližně 60% pravděpodobnost zvýšení sazeb, které by bylo prvním růstem úroků za více než tři roky. Investoři zároveň očekávají nejméně jedno další zvýšení do konce roku, přesné načasování však zůstává nejisté.
Pokud by se situace na dluhopisovém trhu výrazně zhoršila, Fed disponuje mnohem přímějším způsobem, jak dlouhodobé výnosy ovlivnit. Centrální banka může prostřednictvím své bilance nakupovat státní dluhopisy a další aktiva, zvýšit poptávku po nich a tím tlačit jejich výnosy směrem dolů. Její současná bilance dosahuje přibližně 6,7 bilionu dolarů.
Podobný mechanismus Fed rozsáhle využil během globální finanční krize prostřednictvím kvantitativního uvolňování neboli QE. Centrální banka nakupovala státní a hypoteční dluhopisy, dodávala finančnímu systému likviditu a snižovala dlouhodobé náklady financování v době, kdy krátkodobé úrokové sazby už byly poblíž nuly. Warsh tehdy jako člen vedení Fedu podpořil první mimořádné kolo QE, proti jeho dalšímu rozšiřování se ale později postavil.
Ještě výraznější zásahy probíhaly během druhé světové války, kdy Fed využíval svou bilanci k udržování nízkých výnosů amerického státního dluhu. Centrální banka stanovila nízké sazby a nakupovala dluhopisy, o které neměl soukromý sektor dostatečný zájem. Tento systém však výrazně omezoval nezávislost měnové politiky a skončil až dohodou mezi ministerstvem financí a Fedem v roce 1951.
Právě nezávislost centrální banky je dnes pro důvěru investorů zásadní. Pokud trh věří, že Fed bude ochoten přijmout i nepopulární rozhodnutí potřebná k návratu inflace ke 2 %, může se snížit riziková prémie požadovaná u dlouhodobých dluhopisů. Nejjednodušším nástrojem pro stabilizaci trhu proto nemusí být nákup dluhopisů, ale jasnější vysvětlení toho, jak a za jakých podmínek bude Fed proti inflaci postupovat.
