Americké pohonné hmoty výrazně zdražily. Prezident Donald Trump chce proto zvrátit desítky let trvající pokles počtu provozovaných rafinerií ve Spojených státech a věří, že vyšší domácí rafinérská kapacita může pomoci snížit ceny benzinu. Kvůli této otázce nedávno pozval představitele ropného průmyslu do Bílého domu.
Trumpova administrativa chce podporovat znovuotevírání odstavených rafinerií, rozšiřování kapacity stávajících zařízení i výstavbu nových provozů. Cílem má být snížení cen a současně posílení energetické bezpečnosti země.
Problém spočívá především v načasování. Nové rafinerie nedokážou současnou cenovou situaci vyřešit v krátkodobém horizontu, protože jejich výstavba a uvedení do provozu trvá několik let. Současně není jisté, zda budou ropné společnosti ochotné investovat miliardy dolarů do zařízení, která musí být ekonomicky životaschopná po několik desetiletí.
Ve Spojených státech nebyla od roku 1977 postavena nová ropná rafinerie s významnou kapacitou. V roce 1982 navíc v zemi fungoval přibližně dvojnásobný počet rafinerií oproti současnosti. Ani případný okamžitý začátek rozsáhlé výstavby by však nepřinesl dostatek nového benzinu a nafty v době, kdy jsou jejich ceny zvýšené.
Ropné společnosti zároveň vědí, že současné narušení energetického trhu může být dočasné. Cenový růst spojený s válkami v Íránu a na Ukrajině nemusí trvat dostatečně dlouho na to, aby ospravedlnil několik let výstavby a mnohamiliardové investice do nových rafinerií.
Za současným zdražováním nestojí pouze situace ve Spojených státech. Významným faktorem je omezená globální rafinérská kapacita, jejíž dopad na ceny pohonných hmot je letos mimořádně výrazný.
Generální ředitel společnosti ExxonMobil (XOM) Darren Woods upozornil, že během jeho 35 let působení v rafinérském průmyslu byla běžnější nadbytečná nabídka rafinérských kapacit. Nyní je situace opačná a trh čelí omezením. Ceny u čerpacích stanic jsou proto výrazně ovlivňovány nabídkou a poptávkou po hotových ropných produktech, nikoliv pouze cenou samotné ropy.
Vojenské útoky poškodily rafinerie na Blízkém východě a v Rusku. Rusko, které dlouhodobě patřilo mezi významné exportéry rafinovaných paliv, se kvůli domácímu nedostatku stalo jejich čistým dovozcem. Ani stále fungující zařízení v oblasti Perského zálivu nemohou kvůli pokračujícím problémům v lodní dopravě exportovat tolik produkce jako dříve.
Globální trh přišel dohromady přibližně o dva miliony barelů denně dodávek z Ruska a Blízkého východu. V prostředí, kde byla nabídka už předtím relativně napjatá, jde o významný výpadek.
Ceny ropy letos prudce vzrostly a nedávno se znovu dostaly nad 100 dolarů za barel. Vyšší náklady na vstupní surovinu však rafineriím nezabránily dosahovat mimořádných marží, protože ceny produktů, které prodávají, rostly ještě výrazněji.
Americké rafinerie nyní podle údajů uvedených v textu dosahují zisku přibližně 100 dolarů na barel nafty a kolem 40 až 50 dolarů na barel benzinu. Ekonomika jejich provozu je proto mimořádně příznivá.
Podle amerického Úřadu pro energetické informace EIA letos americké rafinerie pracují téměř na 100 % své kapacity. ExxonMobil kvůli udržení produkce a vysoké ziskovosti dokonce odložil část údržby. Společnost ve druhém čtvrtletí vytvořila zisk 14,5 miliardy dolarů, což bylo více než dvojnásobek oproti stejnému období předchozího roku.
Takto vysoké využití zařízení ale není dlouhodobě udržitelné. Údržbu nelze odkládat neomezeně a dočasné odstávky budou později během roku nevyhnutelné. Ty mohou nabídku paliv opět snížit a vytvořit další tlak na ceny.
Samotný pokles počtu amerických rafinerií neposkytuje úplný obraz o schopnosti země vyrábět pohonné hmoty. Přestože se jejich počet za posledních 45 let výrazně snížil, Spojené státy byly schopné získávat potřebný benzin ze zařízení, která zůstala v provozu.
Řada uzavřených rafinerií byla menší a méně konkurenceschopná. Technologický pokrok, vyšší efektivita a rozšiřování přeživších provozů současně způsobily, že celková americká rafinérská kapacita v dlouhodobém horizontu dokázala růst.
Produkce mezi lety 1999 a 2019 vzrostla o 16 % a v roce 2019 dosáhla rekordních 18,6 milionu barelů denně. Od tohoto maxima klesla pouze o 3 %. Počet rafinerií tedy výrazně poklesl, ale jejich celková schopnost zpracovávat ropu se nevyvíjela stejným směrem.
Současně se změnila poptávka amerických spotřebitelů. Američané spotřebovávají méně benzinu díky vyšší palivové efektivitě automobilů, rostoucímu počtu elektromobilů a rozšíření práce na dálku.
Současná situace je přesto pro motoristy nepříznivá. Ceny benzinu začaly rychle růst po vypuknutí války v Íránu na konci února a od té doby zůstávají zvýšené. Zdražení benzinu navíc překonalo růst ceny samotné ropy.
Celostátní průměrná cena benzinu dosáhla v sobotu 4,31 dolaru za galon, což představovalo nejvyšší zaznamenanou zářijovou hodnotu. Cena nafty poprvé v historii překročila šest dolarů za galon a letecké palivo se nacházelo na nejvyšší úrovni od dubna.
Rozšíření americké rafinérské infrastruktury proto nemůže současnou situaci rychle změnit. Významné navýšení kapacity existujících rafinerií vyžaduje nejméně tři roky. U úplně nového zařízení je časový horizont ještě delší.
Dokonce i v případě rafinerie, která by už byla navržena a připravena na proces environmentálního posuzování, může do zahájení výroby zbývat čtyři až pět let. Kapacita schválená dnes by tedy řešila podmínky na trhu, které mohou být v době jejího spuštění zásadně odlišné.
Nová zařízení navíc potřebují fungovat desítky let, aby se vysoké počáteční investice vyplatily. Právě zde vzniká další problém. Budoucí americká regulace i dlouhodobá poptávka po benzinu jsou nejisté, což zvyšuje riziko podobných investic.
Bez započtení pandemického období může být letošní letní poptávka po benzinu nejnižší od roku 2001. Přestože je Severní Amerika v současnosti mimořádně atraktivním místem pro provoz rafinerií a příznivé podmínky mohou přetrvat dalších pět až deset let, vývoj za tímto horizontem je obtížné předvídat.
Ropné společnosti proto mají jiné možnosti, jak využít současné mimořádné zisky. Peníze mohou investovat do průzkumu nových ropných nalezišť nebo potrubní infrastruktury, kde může být návratnost rychlejší. Další možností je vracet kapitál přímo akcionářům prostřednictvím zpětných odkupů akcií a dividend.
Ani společnosti jako Marathon Petroleum (MPC) a Phillips 66 (PSX) nesměřovaly v posledních letech většinu kapitálových výdajů do rafinérské části svého podnikání. Větší důraz kladly na midstream infrastrukturu, například potrubní systémy.
Trumpova snaha rozšířit americké rafinérské kapacity tak naráží na základní ekonomickou realitu. Současné rafinerie jsou vysoce ziskové a pracují téměř na hranici svých možností, ale vybudování dalších zařízení je nákladný a dlouhodobý proces. Dnešní vysoké ceny paliv jsou přitom spojeny především s aktuálním globálním nedostatkem rafinovaných produktů, zatímco případná nová americká kapacita by přišla na trh až za několik let.
