Generální ředitel Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol nevidí věrohodný způsob, jak by se poměry v Hormuzském průlivu mohly vrátit do stavu před vypuknutím války s Íránem. Ve svém příspěvku pro publikaci The Economist „The World Ahead 2027“, zveřejněném ve středu, uvedl, že konflikt zásadně narušil důvěru v průliv jako bezpečný a spolehlivý přepravní koridor.
Birol připomněl, že lodní doprava touto trasou již byla jednou zablokována, což mělo výrazný dopad na trhy s ropou a zemním plynem. Podle něj se podobná situace může opakovat. Nejistota se přitom netýká pouze energetických surovin, ale také dalšího zboží přepravovaného přes oblast.
Před začátkem války 28. února představoval Hormuzský průliv jednu z hlavních tepen světového obchodu s ropou a plynem. Vývoz ropy ze zemí Perského zálivu se během posledních měsíců částečně zotavil. Podle listopadové zprávy IEA dosáhl v říjnu více než 80 procent předválečné úrovně.
Období relativního útlumu přímých bojů však tento týden ukončily nové údery Spojených států a Íránu. Birol proto uvedl, že vnímání rizik spojených s průlivem se podle něj změnilo natrvalo, přestože se objem přepravy postupně obnovoval.

Změny v přepravě podle šéfa IEA dokládá také rostoucí význam tras, které se Hormuzskému průlivu vyhýbají. Birol v této souvislosti zmínil zejména ropovody v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech. Ty umožňují přepravovat část produkce mimo koridor, jehož provoz válka narušila.
Na komoditních trzích se v 6:45 východoamerického času obchodovaly futures na americkou lehkou ropu West Texas Intermediate (CL=F) za 85 dolarů za barel. Futures na mezinárodní referenční ropu Brent (BZ=F) se ve stejnou dobu pohybovaly na úrovni 92,74 dolaru za barel.
Dopady výpadků dodávek pomohly v řadě členských států IEA zmírnit nouzové zásoby ropy. Birol napsal, že právě jejich využití omezilo rozsah hospodářských otřesů, které narušení přepravy vyvolalo. Rezervy tak sloužily jako nárazník v době omezených toků přes průliv.
Podobné rezervní kapacity nyní podle něj chtějí budovat také některé země jihovýchodní Asie. Výslovně uvedl Filipíny a Thajsko, které energetický šok zasáhl nejvýrazněji. Jejich záměrem je vytvořit zásoby schopné tlumit následky případného dalšího přerušení dodávek.

Birol očekává, že konflikt urychlí přesun části zemí k domácím zdrojům energie. Ve svém textu zmínil cenově konkurenceschopnou solární a větrnou energetiku a zároveň obnovený zájem o jadernou energii. Tyto změny spojuje se snahou států omezit závislost na dodávkách vystavených geopolitickým a přepravním rizikům.
Rozšiřování domácí výroby však podle šéfa IEA vyžaduje také výkonnější elektrické sítě a větší kapacity bateriových úložišť. Samotné budování nových zdrojů bez odpovídající infrastruktury by nestačilo k začlenění většího množství elektřiny z větru a slunce do energetických soustav.
Ve svém hodnocení Birol zdůraznil, že nejistota se stala pravidlem, nikoli výjimkou. Subjekty odpovědné za energetická rozhodnutí by proto podle něj měly při odstraňování dosavadních závislostí současně sledovat, zda nevytvářejí závislosti nové.
Vývoj v Hormuzském průlivu tak podle jeho vyjádření ovlivňuje nejen aktuální přepravní toky a ceny energetických surovin, ale také přístup států k nouzovým rezervám, infrastruktuře a skladbě domácích zdrojů. Přestože se vývoz ropy z Perského zálivu přiblížil předválečným objemům, důvěra ve spolehlivost samotného koridoru se podle Birola neobnovila.